ROZHOVOR I SPISOVATELKA LENA VALENOVÁ
Krásný dobrý den vám všem,
jsem tu s novým rozhovorem, tentokrát velmi speciálním.
Není totiž s blogerem, ale s českou spisovatelkou Lenou Valenovou, se kterou
jsem před časem, je to asi necelý rok navázala spolupráci a podílela se na její
nové knížce Cool Girl!. Optala jsem se jí, zda by se mnou nebyla ochotná udělat
rozhovor a na souhlasila, takže tady ho máte! Snad si ho užijete. 😀
Proč si se
stala spisovatelkou? Byl to tvůj dětský sen, nebo jsi k tomu došla až časem?
Co si pamatuju, vždycky jsem chtěla být
spisovatelkou. Už jako malá jsem si vymýšlela příběhy a jen co jsem se naučila
psát, začala jsem si je i zaznamenávat. Dodnes mám schované básničky a krátké
příběhy z doby, kdy mi bylo sedm, osm let.
Co tě přimělo napsat svoji
úplně první knihu?
Naštvala jsem se. Sama na sebe. Poté, co jsem už po
několikáté odložila dočtenou knihu s pocitem, že měl příběh skončit jinak,
postavy udělat jiná rozhodnutí a vůbec…, následovalo klasické: Když jsi tak
chytrá, tak proč nenapíšeš nějakou knihu sama? A bylo to. Bydlela jsem tehdy
v Londýně a po práci a ve volných chvílích jsem chodila do kaváren u řeky
Temže s výhledem na Big Ben, četla si, přemítala nad vším možným a srkala u
toho kapučíno. Po jednom takovém kavárenském návratu domů jsem usedla
k počítači, otevřela novou stránkou Wordu a začala psát příběh, který mi
ležel v hlavě už od středoškolských let. O pět let později jsem držela
v ruce všechny čtyři díly Moře nálezů a ztrát, které letos doplnila pátá kniha
– Cool Girl!.
Ten pocit znám. Snad mě také
někdy přiměje sednout si a napsat tu moji vysněnou knihu. Obdivuju tě, že jsi u
toho psaní vydržela, já jsme kolikrát něco rozepsala, ale pak už nevěděla jak
dál, a tak jsem to nechala být.
Jak jsi se psaním začínala?
Psaní příběhů mě bavilo odjakživa. I když čeština
zrovna nepatřila mezi moje oblíbené předměty a ze slohových prací jsem měla
málokdy jedničku. Než jsem se pustila do rukopisu Náhodných lhářů, neměla jsem
se psaním příběhů v takovém rozsahu absolutně žádné zkušenosti. Nikdy
jsem psaní nestudovala, ani nečetla žádnou příručku o tom, jak napsat knihu.
Byla to pro mě jedna velká neznámá. Strašně moc jsem ale chtěla příběh Eleny a
Michaela sepsat a dát mu knižní podobu.
Jak získáváš inspiraci na
knihy? A jak tě napadlo vytvořit interaktivní knihu jako je Cool Girl!?
Příběhy jako takové mě napadají sami od sebe.
V jednotlivých scénách se pak odrážejí situace, které zažívám, problémy,
se kterými se potýkám i místa, která navštěvuji. Díky mojí lásce
k cestování je to o to jednodušší. New York je pak samostatnou
kapitolou... :) K napsání právě vydané Cool Girl! mě navíc inspirovala i
vlastní středoškolská léta, období dospívání a hledání sama sebe. Stejně jako
Tina, Marta a Anet, i já jsem se dříve věnovala společenským tancům, závodně
běhala a chodila do hudební školy.
A proč interaktivní kniha? Ráda prožívám knižní
příběhy společně s jejich hrdiny. Chtěla jsem proto vytvořit příběh, na
kterém by se mohli podílet z části i samotní čtenáři. Aby nebyli jen jeho
pozorovateli, ale přímo jeho součástí.
Mě
ten nápad upřímně úplně nadchnul, protože když někdo bude třeba kvůli konci v knize,
může se „udělat“ ten „vlastní“ konec.
Máš nějaký spisovatelský
(nebo jakýkoliv) vzor?
Neřekla bych přímo spisovatelský vzor. Mám
samozřejmě své oblíbené autory, ale při samotném psaní se snažím jít svou
vlastní cestou. Nesnažím se kopírovat žádné zavedené postupy. Ráda při psaní
experimentuji a vymýšlím si vlastní koncepty. Asi bych ani nedokázala psát
podle nějaké šablony, nebo předem zadaného tématu. Právě ta možnost dělat si
věci po svém, mě na psaní baví asi nejvíc.
S tím
souhlasím, psaním se tvoří úplně nový svět plný možností.
Máš nějakou radu pro lidi, kteří se
snaží napsat svoji prvotinu?
Hlavně to nevzdávat! Určitě si také hned na začátku
ujasněte, proč píšete a co tím chcete dokázat. Jinak se po počátečním nadšení
budete jen těžko nutit k proseděným hodinám u počítače. Je třeba si
ze psaní udělat návyk a také počítat s tím, že text budete ještě
mnohokrát přepisovat. Nikdy byste proto neměli považovat první verzi za tu
konečnou. Psaní knihy je opravdu dlouhý krkolomný proces. Bez jasné motivace,
cíle a vytrvalosti hrozí, že skončíte někde v půli a váš rukopis nikdy
neopustí pomyslný šuplík.
Máš ve svém okolí podporu ohledně
psaní knížek?
Určitě. Tou největší podporou je můj muž, který je
sám velký knihomol, zároveň i skvěle píše. :) Byl to také on, kdo věděl jako
první o mém úmyslu napsat a vydat knihu. Mám samozřejmě ohromnou radost, že se
z mých knížek těší i moje okolí, i když nejsou přímo cílovými čtenáři.
Co je tvůj největší sen?
Tak to je překvapivě těžká otázka. Mám totiž spoustu
snů, které se týkají různých oblastí života. Těžko bych asi vybírala jen ten
nej. Ten aktuální, spisovatelský je vydávat alespoň jednu knihu ročně. A takovým
tím vzdáleným snem mimo realitu, je vidět postavy z mých knih oživnout na
filmovém plátnu. Jsem si jistá, že by to potěšilo mnohé čtenářky série Moře
nálezů a ztrát. :)
V tom
filmu tě plně podporuji. Podle mě to je úplně to nejkrásnější, co se může
spisovateli stát, že se rozhodnou jeho knihu natočit! Doufám, že se ti to někdy
povede.
Jak jsi vydržela napsat
knížku na pokračování? Přesně na 4 díly. Nedocházela ti inspirace?
Inspirace rozhodně nedocházela, spíš naopak. Když
jsem začala psát první knihu, neplánovala jsem přímo knižní sérii. To, že budu
muset příběh rozdělit do víc knih, přišlo zcela přirozeně při psaní prvního
dílu s tím, že jsem si od samého začátku stanovila osnovy, co se
v kterém díle stane, jak se děj a postavy v jednotlivých knihách
posunou atd. Věděla jsem dopředu i to, jak který díl začne a skončí. Těšila
jsem se pak už jen na to, jak budu jednotlivé linky spojovat dohromady. Miluju
ten příběh a jeho postavy, a proto i samotné psaní mě nesmírně bavilo. Nikdy
jsem tak neusedala k počítači s pocitem, že musím něco napsat, nebo
že musím vymyslet, jak to bude pokračovat. Zápletky, rozhovory a potyčky mezi
postavami, stejně tak jako doprovodné náměty mě napadaly průběžně během dne a
já se pokaždé těšila, až zase přidám další díl do skládačky.
Jaký
máš názor na Pointu?
Myslím, že Pointa je skvělou alternativou pro české
autory, která spojuje výhody samonákladu se zázemím klasického nakladatelství.
Moje očekávání a představy, se kterými jsem do projektu šla, byly rozhodně
naplněny. Byla to pro mě zároveň i neocenitelná škola po té profesní stránce.
Jako autor nejsem odborníkem na všechno, a proto byla pro mě důležitá i
profesionální podpora, jak přímo z týmu Pointy, tak hodnotné informace a
kontakty, které najdete na jejich portálu. Výroba knihy není záležitostí dvou
lidí, ale hned celého týmu různých profesí a tady máte vše, co k tomu
potřebujete na jednom místě. Našla jsem si tam i skvělé kolegy, kteří mi
pomohli dotáhnout moji představu do konečné podoby a když jsem potřebovala
s něčím poradit, nebo vyřešit nenadálý problém, bylo se na koho obrátit.
Prostě nebyla jsem na to sama. Právě tohle asi považuji za největší přidanou
hodnotu Pointy. Mohu ji doporučit jak začínajícím autorům, kteří se teprve
seznamují s procesem vydávání knih, tak již těm zavedeným, pro které Pointa
může znamenat větší flexibilitu, a především absolutní kontrolu nad výslednou
knihou.
Ano,
s tím naprosto souhlasím. Pointa je v tomhle, alespoň na českém trhu,
naprosto výjimečná a podle mě velmi dobrá firma.
Jak bys ohodnotila naší
spolupráci?
Bylo to poprvé, co jsem využila služeb Beta čtenářů
a z mojí strany to byla rozhodně příjemná, a hlavně hodnotná spolupráce.
:)
I já jsem moc vděčná za tuto spolupráci, hodně
mi toho dala a doufám, že podobných spoluprácí se ještě pár objeví!
Knihu si můžete koupit ZDE nebo v knihkupectví.
Také doufám, že se vám článek líbil a chci se
zeptat, zda jste někdy někdo měl třeba podobnou zkušenost jako já, nebo jako
Lena. Jinak, si užijte krásný zbytek týdne!
Xoxo Clara
0 komentářů
Mé díky patří za každičký komentář tady. Jsem vám vděčná, že se vám článek líbil a teď ho tu odměníte komentářem...