Clara's memories

                                 

Xoxo Clara

 Korona virus je právě teď tím nejběžnějším tématem, které slyšíme v televizi. Chtěla jsem na toto téma věnovat nějaký svůj podcast, ale zároveň ho trochu odlišit. A co jiného vybrat, než samostudium, a jak se v něm zlepšovat, když je to teď věc, kterou skoro všichni prožíváme? Tak snad si z toho něco odnesete 😊


                                 

Xoxo Clara

 Ani nevím, jestli mám tento článek začínat mým obvyklým způsobem, a to Krásný den všem, protože bych tu dnes ráda rozebrala nějaké věci ohledně koronaviru. Původně jsem o tomto tématu chtěla mluvit v podcastu, ale čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc se mi do toho nechtělo. Ale jako článek na blog mi to připadalo ideální.

 Nemám ani tušení, kde bych měla začít. Z jakého konce to chytnout. V podcastu jsem měla za úmysl mluvit o tom, jak rychle se koronavirus šířil, to mi ale na blog přijde zaprvé blbé vůči psaní, a také to asi není úplně to, o co bych stála, kdybych byla čtenář. O tom, jak se zabavit doma zase mluví spousta jiných lidí. Napadlo mě tedy prostě psát. Popsat tuhletu situaci, ve které se právě nacházíme.

 Pokud toto čtete v době, kdy byl článek vydaný, tak se právě nacházíme v karanténě. Všichni. Nejenom Česká republika, ale celý svět. Dobře, dobře, někdo na to zase moc nehledí, nemají tak silnou ochranu, každopádně tato situace zasahuje celý svět. Všichni jsou tím nějakým způsobem omezení. Což mi přijde naprosto děsivý. To, že nějaká nemoc omezuje celý svět. Všechny národnosti, bez jakéhokoliv rozdílu.

 V takovéto situaci jsme se neocitli již hodně dlouho. Když se ohlédneme zpátky a nepočítáme války, máme tady španělskou chřipku, která zahubila miliony lidí. Jenomže ta byla před nějakými sto lety. Od těch dob se toho hodně změnilo. Změnilo se vybavení, změnily se vědomosti... Ale změnili se také lidi. Už tady nejsou, s největší pravděpodobností, ti lidi, co tuto chřipku zažili. Toto je pro nás naprosto nová situace. A neřekla bych, že o ní zrovna někdo stál.

 Upřímně, děsím se toho, co s námi tento virus ještě provede. Nemyslím teď v rámci humanity, která se mimochodem od příchodu korony výrazně změnila, mluvím spíše o tom, kolik lidí bude muset ještě zemřít, aby tahle noční můra skončila.

 Nevím, jestli tyhle opatření pro některé z vás přináší něco užitečného. Možná tak to, že máte více času na sebe, já mám ale za to, že tuto karanténu nám byl čert dlužen. Upřímně v ní nevidím nic pozitivního. Ti, co chodí do školy teď mají navaleno spoustu učení domů. A co si budeme, myslím, že většina z nich teď právě netouží po ničem jiném, než jít zase zpátky do školy, kde si odsedí potřebně hodiny, doma si udělá maximálně tak domácí úkol, naučí se na test a má klid. Mě osobně se naprosto přehodily všechny praxe, nemám vůbec tušení, jak tohle všechno zvládneme. A bude to ještě horší.

 Ale abych se pokusila na této situaci najít i něco pozitivního, musím se obrátit právě na ten humanizmus. Tu lidskost, která se v nás všech objevuje. Moc se mi líbí, jak se lidé ujmuli vyrábění roušek, vybírání peněz na pomoc do nemocnic lékařům... Také je čas, kdy KONEČNĚ LIDÉ ZAČALI NOSIT ROUŠKY A NEKROUTILI NAD TÍM OČIMA. Tak uvidíme, třeba nám tato mimořádná situace přeci jenom přinese něco dobrého.

 Držte se, snad s všechno brzy otočí k lepšímu a za pár měsíců už na to budeme jenom vzpomínat!!!

 A já jen doufám, že tento článek nebyl až tak úplný mess zmatek, a třeba se vám i trochu líbil. 💛

 Xoxo Clara

   

 Krásný den vám všem,

   dnes jsem se konečně dostala k tomu, abych nafotila nějaké fotky k tomuto článku, a tak jsem se rozhodla, že napíši rovnou i text, abych nemusela již déle prodlužovat můj deadline, který mám hlavě od doby, co jsem si do diáře napsala, že vydám tento článek.

 Tím se rovnou dostáváme k tématu, co bych tu dneska chtěla rozebrat, a to jest plánování. Myslím, že tohle je vždy nejvíce probírané na začátku roku, kdy si všichni dají předsevzetí, že tento rok již konečně začnou plánovat, koupí se sebekrásnější diáře, a polovina z nich je pak stejně o týden, možná měsíc později zahodí s tím, že to nemá cenu. Pak jsou tady ti, co si vše zapisují do poznámek na mobilu. A nakonec úplný extrém, který si nezapisuje nikdy nic.

 Já osobně jsem ten typ, co si zapisuje, nebo se aspoň snaží, úplně všechno. Používám na to hned několik způsobů. Takže bych to tady asi zbytečně neokecávala a vrhla se rovnou na to.

Krásný den všem,

V dnešním podcastu jsem se trochu rozpovídala o dvou (třech) mých oblíbených seriálech, který nesou skvělou myšlenku a každý by je podle mě měl vidět. Předem se omlouvám za to, že se tam párkrát ozve divný zvuk, strašně mi skřípala židle a bohužel je to tam asi třikrát slyšet (nejde to smazat, protože přes to mluvím).... Doufám, že si to užijete a třeba se na ty seriály i podíváte! ❤ 



Xoxo Clara

 Krásný dobrý den,

  hned na začátku začnu asi takový menším oznámením, nad kterým přemýšlím už delší dobu, a to je, že bych ráda trochu pozměnila moji původní pravidelnost v článcích. Jak možná víte, mám naplánováno, že každý pátek mám vydat nový článek s tím, že vždy ten první v měsíci bude rozhovor. Bohužel se mi to už tak dobré dva/tři měsíce nedaří. Není to z toho důvodu, že by mě nebavilo psát, to miluji, miluji i můj blog a fakt se mu každý den věnuji, jenomže na tom, aby články pravidelně vycházely nezáleží jenom to, jestli mě to baví.

 Velký vliv na to mají právě ty rozhovory. A to proto, že ne na každý měsíc mám vhodného kandidáta, který podle mě opravdu něco přináší, abych s ním mohla udělat rozhovor. Pak také záleží, jestli s tím ten člověk, společnost vůbec souhlasí a zda plní termíny. To se mi teď bohužel nestalo. Už od prosince mám domluvený jistý rozhovor, který měl vyjít původně v lednu, jenomže to je spousta věcí nestihlo. Pak tedy v únoru. Bohužel mi stále neodpověděli na zaslané otázky do rozhovoru. Samozřejmě chápu, že toho mají moc a proto se to snažím přejít s nadhledem, bohužel asi před týdnem mi slíbili, že to co nejdříve odbaví a stále mi nic nepřišlo... Obávám se tedy, že ani tento pátek rozhovor nevyjde.

 Dalším velkým důvodem je samozřejmě také škola a praxe, kterým musím věnovat většinu svého času.

 Proto jsem se rozhodla, že ve článcích trochu zvolním, pokusím se, aby vycházely v pravidelném režimu, ale nebudu bláznit, pokud se něco nebude stíhat. Věřím, že to pochopíte. I tak bych chtěla vydat minimálně dva články za měsíc. Můj problém je v tom, že mám články naplánované, ale jakmile se něco zbortí, přestanu stíhat, a tím pádem nedodržuji ani svůj původní plán. Navíc mi trhali osmičku, takže jsem byla indisponována a nemohla se soustředit ani na psaní, natož pak na nafocení fotek k článku o plánování. Pokud se mi to ale zítra povede, ráda bych je konečně vyfotila a v pátek článek vydala ( rozhovor, jak už jsem zmínila, pravděpodobně nevyjde)

 Teď už ale přímo k věci.

 Zjistila jsem, že naposledy jsem dělala shrnutí měsíce v říjnu, a tak mám tedy co dohánět. Pokud mě ale sledujete na sociálních sítích, nebo jenom čtete můj blog, některé věci a fotky jste už mohli vidět.

 Když jsem se koukala do galerie, abych zjistila, co se vlastně za tyto měsíce událo, zjistila jsem, že toho zase tak moc není.

 Budu tady sdělovat asi jenom ty zásadnější informace, protože jak už jsem řekla, o spoustě věcí jste se už mohli dozvědět odjinud.

 V listopadu jsme koupili lístky na HARRYHO STYLESE. Mám ho ráda už od One Direction, a když jsem se dozvěděla, že bude v Praze v týden mých narozenin, strašně jsem si tam přála jít. Původně se mnou měla jít ještě sestřenka, ale pak tam byly nějaké neshody ohledně míst, takže jdu nakonec sama...