Clara's memories

Krásný dobrý den,

 Dnes jsem tu s novým rozhovorem, tentokrát s bloggerkou Ednou Novou, kterou jsem oslovila hlavně proto, jelikož píše blog vyloženě o „tabu“ tématech. Taky má nádherný styl psaní a osobně si myslím, že je to rozhodně někdo, kdo stojí za vaši pozornost. Její blog najdete zde.

 Tak vám přeji hezké počtení.

Většinou moje první otázka směřuje na to, proč jsi s blogem začala. Tentokrát ji ale trochu pozměním. Proč jsi začala psát blog, který se zaměřuje čisté jen na témata, která dost lidí považuje za tabu? Neměla jsi strach z toho, že tě za ně lidí odsoudí?

Blog mě naučil, že lidé mají určitou míru “tabu” rádi. Takže je dobré umět odhadnout, co lidé ještě snesou a co ne. 

Blog jsem začala psát v okamžiku, kdy se mi vše poměrně dařilo. Měla jsem novou skvělou práci, vztah, tudíž mi nějaké odsouzení bylo putna. A pokud chci být čtena, tak se s tímto druhem negativních reakcí musím smířit.

Zajímalo by mě, jak jsi došla k tomu, že sis blog založila na Idnes. Většina blogerek používá třeba Blogger, jako já, nebo WordPress, popřípadě úplně vlastní stránku. Zamýšlela ses nad tím předem? Třeba z důvodu, že se k článkům dostane více lidí a budeš tak moci diskutovat o těchto tématech s více lidmi, nebo jsi o tom vůbec nepřemýšlela a byl to jen prvotní impuls? 

Idnes jsem opravdu zvolila záměrně kvůli oslovení potencionálních čtenářů. Již kdysi jsem měla blogy, které byly hodně osobní, ale četla je jen hrstka známých či spřízněných blogerů. To jsem už nechtěla. Mé ambice se točily kolem nejasné myšlenky, že “budu objevena” a bude mi umožněno vydat knihu. Což je takový vtipný úlet, protože žádnou knihu nemám napsanou a vydávání blogových článků knižně mi nepřijde úplně férové vůči čtenáři.

 Doufám, že tuto otázku nebudeš brát zle, myslím jí pozitivně. Pokud nebudeš chtít odpovídat, nemusíš, ale abych řekla pravdu, jméno Edna není zrovna obvyklé, avšak musím podotknout, že se mi velmi líbí. Chci se ale zeptat, jelikož píšeš o takovýchto tématech, setkala ses někdy třeba s nějakou šikanou ohledně toho, jak se jmenuješ?

Bejvalka mého partnera mě nazvala Ednou Bednou, což považuji spíše za úsměvné.

 Abych zase položila jednu ze svých obvyklých otázek, máš nějaké vzory, které sleduješ, třeba se od nich i v nějakých ohledech a inspiruješ?

Pokud myslíš nějaké blogery, tak žádné takové nemám. Inspirují mě knihy, které čtu. Třeba taková série Patrick Melrose je pro mě teď vrchol dokonalosti. Drsné téma, které je podáno originálně (co dialog to krása) a s nadhledem. 

Ráda bych se přiblížila onomu ideálu psát jednoduše, ale nikoliv blbě. Psát s humorem o těžkých věcech, zároveň nesklouznout ke klišé. A ještě využívat krásy českého jazyka. Mám v lásce různé patvary slov.

 Tady musím poznamenat, že se ti to daří velmi dobře, tvoje články jsou prostě výborné.

 Vždy se snažím vymyslet do každého rozhovoru nějakou originální otázku, dnes mě napadlo guilty pleasure. Máš nějaké?

Ono to není moc “guilty”, protože v tom jedou skoro všichni kolem. Kafe a knihy. Ale možná lehce guilty bylo, že jsem pila jednu kávu denně i v těhotenství.

 Mě přijde, že knihy jsou tak na rozhraní, protože je část lid, které na ně prostě nedá dopustit, a pak jsou lidi, kteří si nepamatují, kdy naposledy drželi knihu v ruce. Bohužel mám pocit, že třeba v mém okolí mezi mladými lidmi je spíše ta druhá skupina a upřímně mě to velmi mrzí. Každopádně já na ně nedám stejně jako ty nedám dopustit. Stejně tak kafe, prostě ho miluju!

 Jak reaguje tvoje okolí na to, že bloguješ?

Moji ex partneři z toho nebyli z pochopitelných důvodů příliš nadšeni, neboť je nelíčím příliš pozitivně. Můj ex mi dokonce napsal, že se v těch blozích konečně zjevila má skutečná zlá povaha. Mrzelo mě to. 

Jinak jsou reakce rodiny, přátel, známých převážně pozitivní.

 O jakém tématu píšeš nejradši?

O lidech. O tom, jak jsme nedokonale dokonalí, směšní a úžasní zároveň.

 S tím souhlasím!

S jakými odezvami se setkáváš? Jsou spíše pozitivní, nebo negativní? (Nemyslím teď třeba na tvůj styl psaní, ale obecně na témata )

Myslím, že lze najít pozitivní i negativní reakce. Překvapivě jsou pozitivní reakce spíše od mužů.

Poslední otázka, jak bys ohodnotila celý tento projekt s rozhovory.

Hodnotím ho hodně pozitivně!

Zaprvé polichotilo značně mému egu, že jsi mě o rozhovor požádala. Co si budeme povídat.

Zadruhé mi otázky sedly.

Zatřetí… Tohle není jen bezduché sdílení spřátelených blogů. Představíš blogera, on pak na svém blogu či jiné síti zveřejní odkaz na tvůj rozhovor. A jede to! A má to styl!

 Jee. Tak to děkuji, to mě hodně potěšilo, že to někdo takto vidí. Jsem ráda, že vám to, jako čtenářům něco přináší a dozvídáte se nové a zajímavé věci.

 Tak jo, ještě jednou bych tu chtěla poděkovat Edně, že si na mě udělala čas, moc si toho vážím! Teď bych vám chtěla popřát už jen hezký advent. Je neuvěřitelné, že je dnes již druhá adventní neděle! Užívejte posledních minut odpočinku a zítra vstupte do nového týdne pravou nohou!

 Xoxo Clara

PS: Za huhlání se omlouvám, mám již několik dní rýmu, které se nemůžu zbavit + plus mi není dneska úplně dobře, ale měla jsem strašnou chuť i přesto podcast nahrát, tak snad se nebudete zlobit 😃

 Krásný dobrý den,

  Abych byla upřímná, tento článek měl být původně úplně o něčem jiném. Nejdříve jsem měla vydat recenzi, pak shrnutí cvičení, pak jsem si řekla, že vydám storytime na den, který se jí obvzlášť povedl. 

 Když jsem si ale uvědomila to, že jsem dostala pár důležitých jedniček, napsala dobře test, na který jsem se neučila a koupila lístky na Harryho Stylese (mimochodemhodem jeden prodávám, kdyby někdo chtěl), nikoho nebude zajímat, napadlo mě ještě nové shrnutí seriálů a díl podcastu, na který jsem ale bohužel neměla čas.

 Poté jsem se zoufale vrátila zpět ke cvičení. Upřímně, opravdu jsem měla v plánu ho napsat, jenomže jsem celé dopoledne uklízela a pekla, a odpo jsme byli pryč, večer pak koukali na StarDance. Nakonec mi tedy zbylo jenom 5 minut před půlnocí, teď už jenom minuta, a já tu sedím s mobilem v ruce, protože jsem moc líná a unavená na to, otevřít si notebook a píši o tom, jak se občas prostě něco nepovede. Můžete to mít napláné sebevíc, můžete mít hromadu záložních plánů, ale i tak tam je ta maličká možnost, že to prostě nevyjde. Tak bych vám jenom chtěla říct, že to není žádná katastrofa, svět stále stojí (i když možná už dlouho nebude... Každopádně to nebude proto, že se nám nepovede to, co jsme původně daný den plánovaly!)

 Pojďme se tedy méně stresovat a užívat si v každém dni aspoň jednoho okamžiku, kdy se stane něco hezkého! 💛

 Xoxo Clara

 K této práci jsem se vlastně dostala přes facebook, kdy na mě vyskočil článek o tom, zda bych neměla zájem o to, stát se betačtenářem. Klikla jsem na něj a velmi mě zaujal, a tak jsem hned šla na stránku Pointy (nakladatelství, na které článek odkazoval) a udělala si tam účet. Nejdřív jsme se tam trochu rozkoukala, a pak začala prohledávat knihy, které hledali kolegy. A našla jsem Cool Girl! Knihu, která mě velmi zaujala. Neváhala jsem tedy, a napsala Leně, zda by o takovouto spolupráci neměla zájem. Následně jsme si vyměnily pár emailů, kde mi posílala dotazník, proč to chci dělat, a tak. Nutno podotknout, že každé "přijímací řízení" vypadá jinak. Teď třeba domlouvám další knihu a komunikace se točí úplně kolem jiných věcí. Záleží vždy na daném spisovateli.

 Když jsme se konečně domluvily, začala moje práce jako propagátor, jelikož se teprve spouštěl předprodej. Když proběhl úspěšně, moje práce pro tu chvíli skončila. Pár měsíců se mi nikdo neozval, jelikož se kniha v podstatě dopisovala. Pak teprve přišla řada na mě. Mojí povinností bylo přečíst získané dokumenty (strany knihy) a zaslat na ně konstruktivní zpětnou vazbu. Lena mi vždy k dokumentu zaslala i sérii otázek, na které chtěla odpovědět.

 Týkaly se to toho, co se mi líbilo, co bylo třeba vtipné, co nesrozumitelné, čtěme jako: co by čtenářům na chvíli zamotalo hlavu. Celkově jsem jako betačtenář přečetla něco přes sto stran! A musím říct, je to skvělý pocit držet teď tu knihu v reálné podobě a číst to, co jsem napsala, že by se třeba mohlo opravit, a ono to teď opravu je. A to jsem vlastně předala jenom pár názorů. Nedokážu si představit, jak skvělé musí být držet tu knihu v ruce, když jste ji sami napsali!

 Tak jo, pro dnešek by to bylo asi vše. bylo to jenom takové krátké shrnutí, přemýšlím, že udělám ještě pokračování na to, jak to jde s tou druhou knihou, co vy na to?

 Xoxo Clara

 Pak jsem si také udělala moc pěknou procházku s naším psem, kterého jsem měla celý den na hlídání. Vyšli jsme si do lesa a jen tak se toulali loukami společně s pocitem, že aspoň chvíli nemusíme nad ničím přemýšlet, i když jsem přemýšlela i tak, protože to jinak nedokážu.

 V říjnu také nemohla chybět ani další rodinná oslava, ze které ale tentokrát není žádná fotka, jelikož jsme to nepořádali mi, ale sestřenky.

 V tomto týdnu pak přišlo dýňování, taková malá oslava nastávajícího halloweenu v naší vesnici. K té příležitosti jsme si (nebo spíš mamka) udělali takovouhle krásnou dýni:

 A nakonec se stal zázrak a já začala natáčet můj historicky první týdenní vlog, tak jsem zvědavá, co z toho vznikne!

 BTW. Můj typ tohohle měsíce. Vánoce se blíží a s nimi i vánoční písně. A Lea Michele, jedna z mých oblíbených zpěvaček a hereček, včera vydala svoje vánoční album s krásnými verzemi vánočních písní a dokonce jednou úplně originální, kterou teda poslouchám zrovna když tohle píši, a je to snad nejhezčí vánoční píseň, kterou jsem kdy slyšela. Taková pěkně energická, rozhodně ji doporučuji a přiložím ji sem!

 To by bylo pro dnešní článek asi vše, jinak, příští týden se těšte na nový VELMI VELMI VELMI speciální rozhovor. Jsem z toho úplně nadšená!!!

 Xoxo Clara