Clara's memories

 Konkrétně tu mám otázku, proč jsem s ním vlastně začala. No, ono to bylo vlastně tak jako z ničeho nic. Jistě, už nějakou dobu jsem nad ním přemýšlela, celkově nad tím, jak můj blog rozšířit. Videa jsem úplně nechtěla, protože se úplně necítím na to sednout si před kameru a mluvit. Jediný co vím, že bych chtěla občas natočit je nějaký ten vlog. Na jeden se upřímně v poměrně blízké době chystám.  Ještě vám ale nemůžu říct nic víc. Takže video pro mě prozatím nepřipadalo v úvahu. Pak jsem nad tím nějakou dobu vůbec nepřemýšlela. Asi po dvou měsících mi to zase začalo vrtat hlavou.

 Přemýšlela jsme nad tím, co bych tak mohla dělat, abych rozšířila své obzory, a napadl mě podcast. Byla to věc, kterou jsem poslouchala tehdy jenom od Valentýny z blogu apreschic a také jsem poslouchala podcast V oblacích. Přišla mi to jako skvělá forma, jelikož tam mluvíte, ale není vidět obraz, takže se u toho nemusíte soustředit na tu kameru, která vás neustále sleduje. Jenomže přišel problém v tom, že jsem nevěděla, jak bych ho měla nahrát, když jsem neměla žádný mikrofon. A tak šla věc s podcastem zase stranou, tentokrát asi na tři měsíce. A pak jednoho dne, jsem si řekla, že ho prostě už nahraji, ať se děje co se děje.

 Hledala jsme si na Googleplay různý mikrofon aplikace, ale nic nefungovala tak, jak by mělo. Nezbylo mi tedy nic jiného, než zapnout nahrávač zvuku a zkusit ho jak na počítači, tak na mobilu. Zjistila jsme, že na počítači to nepůjde, jelikož zvuk je strašný. Ale mobil ten zvuk nahrával poměrně pěkně, a tak jsem se rozhodla, že první epizodu nahraji na něj. Ten den holky z A cup of style nahrály video Moji oblíbenci, a tak jsem se rozhodla, že i toto téma zařadím do mé první epizody. A myslím si, že to dopadlo docela  dobře.

 Když jsem pak měla nahranou nahrávku, začala jsme si hledat, kde bych takový podcast mohla nahrát. A našla jsem stránku/aplikaci Anchor, které nemůžu být více vděčná. Je to vlastně aplikace, do které nahrajete svůj vlastní podcast a ona ho nahraje na všechny známé i neznámé hudební stránky. Například na Spotify to bylo hned. Postupně se to začalo přidávat, a teď můj podcast najdete i na Google podcastech a Apple podcastech.

 Když jsem nahrála svoji první epizodu, začala jsem přemýšlet, jak bych tu další epizodu ještě vylepšila. Konkrétně tedy ten zvuk. A vzpomněla jsem si, že moje ségra měla sluchátka s mikrofonem, které si musela pořídit kvůli nějakému programu do školy, a teď je již nevyužívá. Hned jsem tedy využila situace a hned druhý den ráno jsem od ní zkoumala, jak to vlastně funguje. Asi za tři dny došlo na to, že jsem je odpojila od jejich počítače a šla je zkusit k notebooku. Nejdříve mi to nefungovalo, protože jsem normálně mluvila a ono to nic nevydávala.´

 Myslela jsem si tedy, že nefungují. Pak jsem ale přišla na to, že je to udělané tak, že zvuk z mikrofonu je slyšet v počítači při nahrávání, jelikož ten kabel přenáší ten zvuk do počítače. Což mi přijde šikovné, jelikož já většinu věcí dělám v noci a toto je dobré, že to neřve na celou místnost a je to slyšet jenom v té nahrávce.

 To by tedy asi bylo vše k tomu, jak jsem se dostala k podcastům. Dám vám sem druhou epizodu. Jinak první i druhou už mlžete poslouchat na mém blogu nebo na různých podcastových aplikacích. Budu ráda, když  mi napíšete, jaký na něj máte názor. Já z něho mám šálenou radost a těším se, až budu nahrávat další epizodu. Nevím sice, jak to bude s tím počítačem a taky mi většinu času zabírá ta praxe, ale aspoň jeden podcast s Hallowenskou tématikou bych chtěla nahrát.


Mějte se tedy krásně a užívejte posledních krásných dní!

 Xoxo Clara

Krásné odpoledne,

 dnes jsem ti s novým rozhovorem s Luckou z blogu moodytime.cz. Doufám, že si to užijete, a napíšete mi třeba nějaké tipy na další blogery, se kterými bych mohla udělat rozhovor! 😄 

Proč jsi s blogem začala a kdy?

 Psaní mě bavilo asi odjakživa, hodiny češtiny byly moje nejoblíbenější. Pak se k tomu přidala 

láska k fotografii a já chtěla tyhle dvě činnosti propojit a nějak zužitkovat. Nepsat si jen pro 

sebe do šuplíku a nemít fotky jen uložené v počítači, kde je nikdy nikdo neuvidí. První blog 

jsem měla už někdy na základce, pořádně jsem se blogování ale začala věnovat až když jsem 

byla starší. 😀

Máš nějaké vzory? Pokud ano, koho?

 Je hodně lidí, které obdivuji pro to co dělají, ale nikoho konkrétního za svůj vzor nepovažuji.

 Rozhodně musím říct, že to určitě nezní jako klišé. Spíš jsem ráda, že existuje někdo takový, kdo se má rád a respektuje se. 😄

Jak jsi získala vztah k focení?

 Chodila jsem na uměleckou základku, kde jsme každý rok jezdili na plenéry, takové umělecké
školy v přírodě. Tam jsme hodně kreslili, fotili a tvořili různá videa a prezentace. Plenéry jsem
milovala a když se na to teď koukám zpátky, je úžasné, jak moc naše škola žáky podporovala
v tvoření a kreativitě. Taky jsme se museli účastnit různých fotografických soutěží, takže jsme
fotili skoro pořád. Nejdříve jen na malý kompakt, a ta kvalita nebyla nic moc, ale hrozně mě
to bavilo. Když jsem šla na střední dostala jsem od rodičů zrcadlovku a od té doby se pro mě
focení stalo největším koníčkem.

Je to něco, co bys chtěla dělat jako svoje povolání?

 Zatím neplánuji být fotograf na plný úvazek, rozhodně si ale focením chci přivydělávat. Letos
jsem začala fotit na akcích a v rámci práce v marketingové agentuře fotím produktové fotky
pro klienty. Jsem nadšená, že lásku k fotografii můžu využít právě v práci. Zároveň si teď
sestavuji portfolio, abych se mohla jako fotografka lépe prezentovat.

Co nejraději fotíš?

 Nejraději fotím asi přírodu. S přítelem hodně cestujeme a často vyrážíme do lesů a hor.
Horské hřebenů se zbytky sněhu, mlha vznášející se nad údolím, slunce prosvítající mezi
kmeny stromů, člověk v nedotčené přírodě, takové fotky dělám nejraději.

Je něco, co bys na sobě chtěla změnit, ale nejde ti to?

 Pokud bych něco mohla změnit, tak je to určitě to, jak se z věcí nervuju, i když třeba ani není
tolik proč. Když jdu do něčeho nového a neznámého, dovedu být pěkně vystresovaná. Určitě
v tomhle ale nejsem sama. Snažím se si věci tolik nebrat a koukat na ně s nadhledem, ale
rozhodně v tom ještě nejsem tak dobrá, jak bych chtěla.

 Tak tohle mám úplně stejně! 😄

Co je tvůj největší sen?

 Momentálně je mým velkým snem přestěhovat se do většího bytu, který si budu moci zařídit
podle svých představ. Přála bych si, aby v něm byl dostatek světla a měl alespoň malý
balkonek. Časem bych si opravdu přála mít chatičku někde v horách, kam se budeme moci
ukrýt na víkendy a na dovolenou a být tak blíže přírodě.

Co bys poradila začínajícím blogerům?

 Nepište blog jen z důvodu, že si myslíte že to je in, pište blog, pokud máte co říct, a protože
se chcete o něco podělit. Nekvalitních blogů, které nepředávají nic nového tu je spousta.
Buďte sví a pište články co dávají smysl. A hlavně to nevzdávejte, když hned nebudete mít
vysokou návštěvnost, to chce trpělivost.

Kdybys mohla, jakou slavnou osobnost, ať již živou či mrtvou, bys chtěla poznat?

 Pokud bych si někoho mohla vybrat, byli by to Peter McKinnon nebo Sorelle Amore. Oba to
jsou fotografové, ale každý s úplně jiným stylem. Doporučuji sledovat jejich práci na
Instagramu i YouTube, rozhodně to stojí za to.

Proč sis vybrala jako název blogu Moody time?

 Vymýšlení názvu blogu byla velká výzva. :D Původně byl můj blog anonymní, nebyla tam
jediná fotka, kde by mě někdo mohl poznat. Tehdy jsem ani neměla přesně určené, o čem
budu psát, byl to spíš takový můj internetový zápisník myšlenek. Moody time je v překladu
něco jako náladový čas a ten název měl prostě pojmout cokoliv, co se na blog rozhodnu
přidávat. No a časem mi přirostl k srdci. ♥️

Chtěla bys tvořit i na nějaké jiné platformě, než jenom blogu? Pokud ano, na jaké?

 Kromě blogu je možné mě sledovat ještě na instagramu @lucie.kre, kam dávám fotky, které
se třeba na blogu neobjevily. Určitě tam chci začít být mnohem víc aktivní, protože fotek
mám zásobu, jen jsem teď nestíhala nic moc sdílet. Plánuju také založení ještě jednoho čistě
fotografického účtu, více profesionálního. Zatím ale nemám v plánu přesouvat se nikam dál.

Jak se ti líbí tento koncept rozhovoru s blogery?

 Myslím, že to je skvělý nápad a jsem moc ráda, že mohu být součástí. Vzájemná podpora a
propojení blogerů je podle mě hodně důležité. Člověk se pak cítí mnohem více součástí
nějaké komunity, kam si může jít pro radu nebo pro inspiraci, namísto toho, aby jen osaměle
ťukal doma do klávesnice. Těším se na to, s kterými blogery budeš tvořit další rozhovory. ♥️

Já bych chtěla poděkovat tobě, že jsou souhlasila a účastnila se. 

Doufám, že jste se v rozhovoru dozvěděli něco zajímavého! ♥️ Mějte se krásně, užívejte krásného podzima! 💛

 Xoxo Clara

Ukázka kde je můj podcast dostupný ♥️

 Dalším takovým, řekla bych i poměrně průlomovým bodem, byla koupě letenky do Amstru, kam poletím za mojí kámoškou z jazykového pobytu. Bylo to poprvé v životě, kdy jsem si úplně sama koupila letenku ♥️ za svoje vydělané peníze. 

1. HOW TO GET AWAY WITH A MURDER (VRAŽEDNÁ PRÁVA)

Pokud mě znáte, víte že docela koukám na seriály, kde je hodně vražd, a řeší se tam zločiny. Ani tento nebude vyjímkou. Je to skvělý seriál, který má neuvěřtelně rychlý spád a úžasnou kvalitu, je tu ale jedna věc, kterou tomuto seriálu musím vytknout. Český dabing. To je něco příšerného. Doporučuji na něj tedy koukat s titulky, nebo pouze v angličtině. Každpopádně, u každého seriálu je důležitý děj, takže jdeme na něj.



Jde tam v podstatě o to, že si právnička a učitelka na vysoké právnické škole, vybere ze svých studentů pět lidí na takovou stáž, a řeší s nimi její případy. To byl ale vcelku nudný děj, co? Proto vás asi nepřekvapí, když se do toho zamotá pár vražd, do kterých budou naši stážisté tak trochu zapleteni. A přesně to změní všem životy.

Tento seriál je naprostá pecka. Mám ho zkouknutý už docela dlouho a teď čekám na 6. sérii, závěrečnou sérii, která vyjde již velmi brzy!