Lifestyle PODCAST Travel PHOTO Rozhovory Seriály Blog Fitness Beauty Books

Pages

  • ŠTÍTKY

Clara's memories



Krásný den Vám všem!

  Možná jste si všimli, že už poměrně dlouho nevyšel žádný článek. A já Vám teď vysvětlím proč. Abych se přiznala, měla jsem teď poměrně velký psací blok, přes který jsem se vůbec, ale vůbec nemohla dostat. Podle mě to bylo způsobeno těmito důvody: za prvé jsem začala psát článek, se kterým si vůbec nevím rady, a je to zatím pro mě moc velké sousto, které si musím nechat pořádně uležet v hlavě, za druhé jsem toho ve škole měla tak strašně moc, že to bylo to jediné, co jsem za ty poslední dny dělala, a za třetí, ty vedra jsou tak neskutečný, že nemám absolutní sílu dělat něco jiného, než se sprchovat ledovou vodou, koupat se v bazénu a spát. 

  Teď jsem ale dostala neskutečnou chuť něco konečně zase napsat, a protože se blíží léto, a všichni budeme mít pravděpodobně hromadu času, chtěla jsem Vám dát tipy na to, co číst. Nebo. Napsat Vám to, co se chystám v létě číst já. V poslední době se na mě ty knížky nějak navalily a já vůbec nestíhám, každopádně si myslím, že teď v létě na to bude konečně dostatek času.

  Nevím, kolik tady mám dohromady knížek, každopádně vyjmenuji to, co mám různě rozestavené po pokoji, a uvidíme. Snad na nic nezapomenu.



  Jako první Vám představím knížku, kterou jsem dostala už o Vánocích, ale neměla se k ní žádnou šanci dostat, a to je Na větrné hůrce. O této knížce jsem snila už hodně dlouho, a jakmile nastala ta správná příležitost, jsem si jí pořídila. Je to taková klasika, která stejně vím, jak dopadne, každopádně se na ní těším jako malé dítě na Vánoce. Kdyby se někdo divil, tak Vám jenom řeknu, že mám hodně ráda klasiku, a tak tato kniha nesmí za žádnou cenu chybět v mé knihovničce.



  Další knížka, kterou mám již momentálně rozečtenou, a myslím, že ji zítra dočtu, je První a poslední fitness kniha od mé nejoblíbenější fitnessačky a skvělé české blogerky Andy Pavelcové. Andy má skvělí blog ZDE a také nejlepší fitness program na světe ZDE, že ani její fitness kniha nemohla chybět v mé zásobě. Pokud se chcete dozvědět něco základního a zajímavého o cvičení, zdravé s stravě (kterou ji pomáhala sepsat nutriční terapeutka) a správném provedení cviků (ty zase konzultovala s fyzioterapeutkou), tak vám tato kniha nesmí chybět! 



  V tomto článku samozřejmě nesmí chybět ani cizojazyčná kniha, a tou je Before I fall, kterou jsem také dostala o Vánocích, a teď ji pomalu louskám. Je to moje první anglická kniha, tak uvidíme, za jak dlouho ji přečtu, každopádně už teď ji miluji!



  Dále tady mám knihu, která je už hodně opětovaná, a snad všichni kromě mě ji už četli, Smrtku. Ano, přiznávám se. Ještě jsem ji nečetla. Každopádně mě velmi zaujala, a tak jsem si ji už také konečně vypůjčila v knihovně, a nemůžu se dočkat, až se do ní vrhnu. Schválně mi ale napište, kdo ji také ještě nečetl.



  Kniha, o které mám smíšené představy, se jmenuje Artemis. O ní jsem četla tak rozporuplné názory a recenze, že opravdu nevím, co si mám myslet. Ale řešení vidím jenom jedno, sama si ji přečtu, a pak teprve budu soudit. A co vy? Četli jste? Jaký na ni máte názor?



  Meghan je kniha, ze které jsem nejvíc nadšená za poslední dobu. Asi víte, že miluji královskou rodinu, zvláště pak náš pár ze Sussexu. Proto se nemůžu dočkat, až si ji celou přečtu a budu k Meghan a samozřejmě Harrymu zase o kousek blíž.



  Kniha, kterou už mám rozečtenou, ale musela jsem ji odložit kvůli povinné četbě, se jmenuje Hotýlek. A je famózní. Alena Morštajnová je skvělá vypravěčka, a už se těším, až si přečtu další její knihy. Kromě této jsem četla zatím jenom Hanu.



  Pozoruhodná dobrodružství slečny Alehey Darcyové je kniha, na kterou jsem narazila vlastně úplnou náhodou. Nebo takhle. Jak jistě víte, miluji Jane Austenovou, a na její Pýše a předsudku jsem dočista závislá. Proto mě také zaujaly ty "navazující" knihy od jiné autorky, která pokračuje v tvorbě Jane.  Na tuto knihu jsem už koukala na internetu, ale nijak jsem se do ní nehrnula, každopádně když jsem v knihovně něco hledala a na tuto knihu narazila, nemohla jsem ji tam nechat.

A ten obal? 😍
  Další, a zároveň poslední kniha pro dnešek je Letuška z economy, aneb co na instagramu neuvidíte, která mi dnes přišla z Pointa.cz. Na tuto knihu jsem si dělala zálusk dlouho, a když se asi před měsícem na pointě objevila akce 1+1 zdarma, nemohla jsem to prošvihnout, a knihu si objednala. A konečně přišla! Myslím, že to bude velmi zábavná a zajímavá autobiografická kniha ze zákulisí  letušky z luxusní společnosti v Dubaji. 

  Pokud Vás tyto všechny knížky zaujali, nebo jednoduše rádi čtete, koukněte na můj druhý instagram, který mám vyhrazený speciálně pro moje recenze na všechny knihy, které přečtu!



  Jsem ráda, že jsem se konečně zase dostala k psaní a mohla se s Vámi zase spojit! Doufám, že se článek líbil, a že si třeba vezmete inspiraci na to, co budete v létě číst. Také budu ráda, když mi napíšete svůj seznam knih na toto léto! 

  Mějte se krásně!


Xoxo Clara 


  
Share
Tweet
Pin
Share
No komentářů




Krásný den všem. Nedávno jsem na blogerskou facebookovou skupinu dala, že bych ráda udělala nějaké rozhovory s pár blogery. Možná si někdo z vás pamatuje, že tento koncept článků jsem již dělala. To byl i jeden z důvodů, proč jsem udělala tuto nabídku.

Ozvalo se mi jich strašně moc, a tak mi nezbylo nic jiného, než někoho vybrat.😃 Prošla jsem si všechny blogy, co mě nějakým způsobem oslovily, a napsala jsem dvěma holčinám. A s jednou z nich Vám teď přináším náš rozhovor. PS: Odpovědi jsou autentické, možná jen někde trochu zkrácené.   
😂

Rozhovor jsem dělala s Barčou z blogu Barborové příběhy, který najdete ZDE!

První otázka, klasicky, zněla takto: Proč jsi vůbec s blogem začala?

 odpověď: ,,To bylo tak, miluju muzikály a před spoustou let jsem narazila na Fantoma Opery, který mě chytil a nepustil, a na jeho pokračování. Muzikál, který se jmenuje Love Never Dies. Tenhle muzikál byl tenkrát nový a nikde nebyly žádné překlady textů, tak jsem začala překládat sama, a když jsem dopřekládala, zjistila jsem, že nemám, kam bych ty překlady dala. Tak vzniknul blog, na který dnes navazuju, i když jsem tematicky úplně jinde."

Tady musím říct, že je to podle mě velmi originální začátek a že jsem za to ráda, jelikož mi přijde, že v dnešní době si hodně lidí zakládá blog jenom kvůli slávě a vlastnímu prospěchu, a Barča to udělala vlastně proto, aby pomohla někomu jinému.

Pak jsem se zeptala na to, jestli má nějakou blogerku nebo blogerský vzor, který ráda sleduje.

  odpověď: ,,Ne úplně vzor, ale jsou blogy, kam se ráda vracím, Třeba Dva zelenáči nebo odborné blogy, které se týkají mojí práce." 

Dále jsem se vyptala na klasickou blogerskou otázkou: Jak reaguje okolí na to, že bloguješ?

  odpověď: ,,Vlastně víc než dobře, asi mám štěstí na lidi kolem.  Často čtu, že se blogerky bojí o svém blogu říct lidem kolem, že by se jim smáli... a já píšu o tom, jaký jsem jelito, a nikomu to nepřijde divný. Naopak, třeba kolegové můj blog čtou, a když zmiňuju práci, hned druhej den mám pět stížností, jak je možný, že jsem někoho nezmínila. "  

Pak jsme tak trochu rozvedli debatu o tom, co si myslí o tom, že se některé blogerky bojí názorů na jejich blogy.

  odpověď: ,,Hm, to je zajímavá otázka... Osobně se řídím tím, že nepíšu nic, co bych lidem kolem sebe neřekla. Pak se nemám za co stydět. Ale zase chápu, že tu může být jiná blogerka, které je třeba 14, je ještě na základce a píše o něčem, co miluje, ale co jejím spolužákům přijde divný. Sama jsem ve škole zažila lidi, kteří si našli důvod, proč někoho hejtit prostě proto, že chtěli. 

    Občas ale vidím i to, že bloger nebo blogerka schválně publikuje nějaký radikální názor, aby rozvířl/a vody, a pak se cítí ublíženě, když na to lidi reagují a 
nesouhlasí. Asi by si každý měl nejdřív zhodnotit, jestli si za danou věcí stojí, jestli ví, co to vyvolá, a jestli je to schopný ustát." 

Dále mě také zajímalo, na jaké platformě bloguje, jelikož pozoruji, že se to u blogerek poměrně liší.

  odpověď: ,,Na WordPressu. Začínala jsem na blog.cz a byla jsem tam roky a roky, ale tak rok, dva zpátky jsem se přesunula."

Díky tomu jsem se dostala k otázce, co si myslí o blogerech, kteří odsuzují platformu blogger a vlastně se povyšují tím, že používají Wordpress.

  odpověď: ,,To fakt někdo dělá? Já nemám s Bloggerem žádnou zkušenost, tak ho nemůžu soudit. Nevím, jestli ti, kdo ho takhle hejtujou, ty zkušenosti mají. A vůbec, ať si každý bloguje tam, kde je spokojený, ne?"

S tím naprosto souhlasím!

Dále mě také zajímalo, jak dlouho už vlastně Barča bloguje a jestli ji to stále baví tak jako na začátku.

  odpověď: ,,Je to už osm let. Baví, ale už na to nemám tolik času. Pro mě je blogování i taková profesní terapie. V práci taky píšu, ale pro klienty, a občas je to náročné vydržet x hodin v kuse. Tak potom doma sednu k blogu a napíšu něco za sebe tak, jak je mi to přirozené, a přijdu si, jako bych ze sebe sesypala to všechno, co jsem za ten týden nebo dva napsala."

Díky tomu mě samozřejmě zajímalo, co vlastně Barča dělá za práci.

  odpověď: ,,Jsem copywriterka. Píšu texty na weby."¨





Pak jsem se zeptala, co by doporučila začínajícím blogerům, jelikož si myslím, že nejenže má osm let praxe s blogem, píše i v práci, ale také proto, že její články jsou neuvěřitelně chytlavé a člověk se jich nemůže nabažit.

  odpověď: ,,Asi aby nad blogováním přemýšleli. Jednak nad tím, jestli to vážně dělají proto, že je to baví. Kdyby to bylo kvůli čemukoliv jinému, mohli by být zklamaní, protože bžiliony čtenářů a spousta spoluprací nepřijdou vždycky (a ve většině nepřijdou vůbec, ale pokud je to stejně baví, je to v pohodě). Pak nad tím, jestli to, co napsali, podávají lidem tak, aby si to chtěli přečíst. 

 Často článek zabijou třeba špatným formováním, celý text je jeden blok bez odstavců a nadpisů. A to člověka odradí, i kdyby byl článek dobrý. Nebo píšou jen proto, aby něco napsali. Taky aby vydrželi, i dobrý blog na svoje čtenáře chvíli čeká. A aby vždycky psali tak, aby z toho měli oni dobrý pocit – ne aby dostali nějaké pitomosti zadarmo.

 Haha, teď jsem napsala asi triliardu rad, jako bych byla moudrá babka vševědka. A přitom sama vím houby s voctem.😂 "



Tady musím podotknout, že to rozhodně není pravda. (že ví jenom houby s voctem)😂

Jelikož jsem se na Barči blogu dozvěděla, že hodně cestuje, zajímalo mě, do jaké další země se chystá, popřípadě zda by v některé chtěla žít.

  odpověď: ,,S tím žitím to bude jednodušší: navždycky bych nechtěla žít jinde než tady v Česku. Možná bych ještě ráda zkusila nějakou dobu žít v zahraničí, ale na život se holt vidím tady.  😃Teď jsem byla půl roku v Neapoli, před lety 4 měsíce v USA, a i když mi to dalo fůru zkušeností, vracela jsem se s tím, že jsem tu doma. 

 A k cestovatelským plánům: příští rok bych se chtěla podívat do Kanady, hlavně proto, že tam mám ségru. Taky mám v plánu Turecko, protože jsem se v Neapoli seznámila se slečnou z Istanbulu, a ta mě tam úplně nalákala. A pak by se mi líbilo zkusit i něco jinačího. Třeba Vietnam, nebo se sebrat a bez plánu projet třeba Gruzii. Ale to bude bůhví kdy. Teď jsem nastoupila na fulltime do práce, takže to s dovolenou bude složitější. Je to radost, bejt dospělák."

Tady mě také zajímalo, proč si na Erasmus vybrala právě Neapol.

  odpověď: ,,No, v podstatě jsem si ji nevybrala, ale byla mi vybrána. Můj vedoucí mi ji doporučil, že prý tam učí jeho známý, který je odborník na téma související s mojí diplomkou. A taky pan profesor miluje Itálii, tak mi ji vychválil až do nebes. Nakonec se ukázalo, že ten neapolský profesor se tomu tématu už dávno nevěnuje a neapolská univerzita v porovnání s Masaryčkou za moc nestojí, ale jsem ráda, že jsem tam jela. Neapol je úplně jinej svět." 👍😃

Musím říct, že ji obdivuji. Vydat se na tak dlouho dobu sama studovat do jiné země. Já osobně v srpnu jedu na 14 dní na jazykový pobyt, ale to přeci jenom není zdaleka to stejné.



 Pak jsem se zeptala na to, kolik má Barča vlastně koníčků, protože ji upřímně docela obdivuji v tom, jak všechno stíhá.

  odpověď: ,,Já mám trošku překoníčkováno. Jezdím na koloběžce, chodím na kurzy improvizačního divadla, sem tam zajdu na horolezeckou stěnu. Teď jsem navíc dostala kytaru a snažím se na ni naučit a začala jsem si vyrábět různé věci do domácnosti, to mě hodně baví. Chtěla jsem někam vměstnat ještě italštinu a hodiny zpěvu, ale prostě to nejde. Ha, ještě swing jsem zapomněla zmínit! Chodíme s drahým na lindy hop."

Následovala otázka i na to, zda má vůbec nějaké zlozvyky.

odpověď: ,,Jojo, určitě mám. Jednak sežeru strašně moc sladkého, když se nehlídám. Jak si dám jednu sladkost, už se to se mnou veze."

Tady musím podotknout, že to mám podobně.

,,Zvlášť když jsem v nervech. Taky jsem docela fňukna a beru si věci osobně, špatně nesu kritiku. Když mi třeba klient napíše něco kritického k nějakému textu, musím se nejdřív vyvztekat a vydejchat, než odepíšu. Pak třeba uznám, že měl v něčem pravdu, ale v první chvíli reaguju hrozně ublíženě a naštvaně."😃

Musím přiznat, že jsem na tom dost podobně. Napište mi dolu do komentářů, jestli to máte stejně.

Otázka, na kterou jsem se ptala dál, zněla: Je někdo, kdo tě inspiruje?

odpověď: ,,Tady asi nedokážu říct jednoho člověka. Obecně mě obrovsky ovlivňují lidé, které mám ráda a ze kterých mám dobrý pocit. Cítím, že jsou to dobří lidé, kteří se zamýšlí nad dopadem toho, co dělají, ať už je to na druhé, nebo na sebe  samotné. Myslím, že mě takhle dost ovlivnila moje kamarádka Pavla, se kterou jsem strávila půl roku v Neapoli (úplnou náhodou jsme se sešly dvě Češky v jednom bytě). Ona je obrovsky nápaditá, otevřená a dobrodružná, prostě osobnost.

Nebo další kamarádky Nicole a Kája, všechny tři jsou holky pozitivní a tak hodné jako málokdo jiný. Řekla bych, že mě inspiruje a ovlivňuje i můj přítel. Občas říkám, že on je extrémní verze mě, ale ve skutečnosti jsou věci, které má v hlavě líp srovnané než já, a já se od něj můžu učit. Třeba se tolika věcmi nestresuje, umí si úžasně užívat i největší pitominy a vždycky se chová přirozeně, nestydí se za to, jaký je, a docela kašle na to, co si o něm myslí lidi, na kterých mu nezáleží. Myslím, že se oba navzájem posouváme a učíme se jeden od druhého."

Ale potom jsem se už musela bohužel rozloučit, a tak jsem položila moji poslední klasickou otázku a to: Jak bys popsala pár slovy tento rozhovor?

odpověď: ,,Hehe, to je záludná otázka.😃Ne, dělám si legraci. Byl to fajn, příjemný rozhovor, děkuju za něj. 😃 Vlastně jsem ráda i za tuhle formu, je to takové přirozené a aspoň nejsem nervózní."

-> Abyste porozuměli, dělali jsme ho přes Messenger

Já bych samozřejmě také chtěla strašně poděkovat, protože to byla skvělá příležitost se něčemu přiučit a poznat další blogerku a skvělého člověka. Také chci ještě poděkovat speciálně Barče, že se mnou do toho šla.

Také se ještě omlouvám, že mi docela trvalo, než jsem tento článek napsala, ale mám to teď hektické ve škole. A také pro mě bylo celkem náročné to vlastně celé přepisovat, protože okopírovat to nejde.

Toto by bylo tedy pro dnešek vše, já doufám, že jste si článek užili a že už se těšíte na další rozhovor a pak také speciální článek, který pro Vás připravuji už poměrně dlouho, a myslím, že bude docela spešl. Tak jo, mějte se krásně a užívejte zbytek dne!

Xoxo Clara






















Share
Tweet
Pin
Share
4 komentářů


Tak jo, už dlouho jsem přemýšlela, jestli mám tento článek napsat. Říkala jsem si, jestli to není moc ohraný článek, ale pak mě napadlo, že je to taková oddechovka, a že se o mě dozvíte třeba věci, které jste nevěděli. Nebudu to tady moc dlouho okecávat, tudíž se na to můžeme rovnou vrhnout.

1. MILUJI SERIÁLY. Jsem jimi přímo posedlá. To ale většina z vás již ví, pokud jste četli moje články na top seriály. Mimochodem za pár týdnů přibude další článek o nich. Moje nejoblíbenější jsou samozřejmě Pretty little liars, které jsem teď nedávno dokoukala po druhé, pak The 100, kde čekám na 6. sérii, a v momentální době koukám na Glee, což je také moc super.

2. HODNĚ ČTU. Dokonce tak, že jsem si založila speciální instagram, kde dávám tipy na knížky. Tak na něj určitě mrkněte. Najdete ho zde. Teď momentálně čtu knihu Hana.

3. MILUJI VŠE CO JE ROMANTICKÉ. Tohle se docela pojí s těmi knihami. Miluji romány, všechny milostné zápletky atd. Asi chápete.




4. NEMÁM RÁDA LIDI CO NĚKOHO ODSUZUJÍ. Ať už je to kvůli barvě pleti, kvůli jejich orientaci, nebo prostě jednoduše kvůli něčemu, co se jim nevydařilo. Proboha, vždyť jsme přeci všichni lidé, proč máme pořád tendenci někoho odsuzovat a povyšovat se nad ním?

5. HODNĚ PÍŠI. Věc, která je asi samozřejmá, když teď právě čtete můj článek, ale i tak bych to ráda zmínila. Myslím totiž, že psaní je nejlepší způsob, kromě zpěvu, jak vyjádřit svoje pocity jinak něž mluvou, což víte, mě tak dobře nejde.

6. MILUJI BĚH. Jo, byly doby, kdy jsem ho nesnášela, ale jakmile jsem začala běhat pravidelně, naprosto jsem se do něho zamilovala. Člověk dělá něco pro sebe, a zároveň si u toho vyčistí hlavu na čerstvém vzduchu, nebo naopak má spoustu času přemýšlet.

7. ZBOŽŇUJI LONDÝN. Zbožňuji, zbožňuji, zbožňuji. Jednoduše moje nejoblíbenější město. Ani vám tady nebudu složitě vysvětlovat proč, jednoduše řeknu, že ho miluji.

8. NEUSTÁLE SI ZPÍVÁM. A když ne nahlas, tak v duchu. Je to něco, čím můžu velmi jednoduše vyjádřit své pocity, a prostě a jednoduše, je to moje vášeň.

9. NECHODÍM NA DISKOTÉKY. Ti, co četli moje články asi tuší proč, ale jednoduše mě to neláká, a jenom ta představa ve mě vytváří úzkost. Například když jsme byli na dovolené s mojí babičkou, byli jsme na takové něco jako diskotéce, a ona mě ani za nic nedostala ze židle. Ale hned druhý den jsme byli na karaoke, a já šla úplně v klidu na pódium, a zpívala. Moje babička to nedokázala pochopit, ale jak jsem říkala, při zpěvu se dokážu uvolnit, při tanci ne.




10. NEMÁM RÁDA ZAHRADNÍ PRÁCE. Jo, vím, že je to docela ostuda, ale jednoduše mě to nebaví, a nevidím v tom žádný smysl. Tak, a je to venku! 😂

11. NAPROSTO MILUJI ANGLICKOU KRÁLOVSKOU RODINU. Jsem jí tak trochu posedlá. Docela dost lidem to už leze na nervi, ale naštěstí mám ve škole kamarádku, která je taky miluje, takže se o nich mám s kým bavit. 😂 Jo, jinak, co tipujete, že se narodí Meghan?

12. DOST ČASTO SI NA SEBE NABERU HODNĚ VĚCÍ, U NICHŽ MI LIDÉ ŘÍKAJÍ, ŽE JE NEMŮŽU STÍHAT. Věřte mi to, nebo ne, ale stíhám vše. Jak školu, tak blog, tak koukání na seriály, čtení a udržování čtecího instagramu. Někdy je to makačka, ale zvládnout se to, když nepromrháváte svůj čas, a užitečně ho naplňujete. O tom vám v co nejbližší době chci napsat článek. 

13. HRAJI NA KLAVÍR. Je to jedna z těch věcí, která mě naplňuje. Zbožňuji ten pocit, kdy se naučím něco nového. A kromě toho, hodí se mi to teď ve škole, a i do budoucí práce.

14. MÁM ZVLÁŠTNÍ SCHOPNOST SE ZTRAPNIT. Vždycky, ať se snažím sebevíc zapůsobit dobrým dojmem, vždy to nějak pokazím. Achjo, asi nějaká karma.

15. ZBOŽŇUJI VŠECHNY FILMY, VE KTERÝCH HRAJE KIERA KNIGHTLY. Je to moje nejoblíbenější herečka. A kromě toho hraje v mém nejoblíbenějším filmu Elizabeth Bennetovou. Všimli jste si, kolikrát jsem již v tomto článku použil slovo zbožňuji?   

16. JSEM AŽ MOC DŮVĚŘIVÁ. Snažím se to teď omezovat, a nic neříkat, a začíná se mi to docela i dařit, ale dřív to se mnou byla katastrofa. Myslela jsem si, že když si s někým povídám deset minut, a rozumím si s tím člověkem zrovna v ti danou chvíli, mám pocit, že jsme nejlepší kamarádi, a vše hned vyžvaním. No co Vám budu povídat, několikrát se mi to vymstilo.

17. JSEM STRAŠNĚ PARANOIDNÍ. Toto se váže k předchozímu bodu. Ani nevím, jak bych  Vám to vysvětlila, ale mám takový dojem, že to asi chápete. 

18. NEMÁM RÁDA, KDYŽ NĚKDO NEPŘIJME MŮJ NÁZOR. A taky, to se musí přiznat, nerada čtu třeba názory, které se s mími rozcházejí. Ale co nadělám, takový je svět. 

19. NESNÁŠÍM HADY. Asi zvíře, kterého se nejvíc bojím. Fakt, k tomu není co dodat. 

20. POKAŽDÉ, KDYŽ NĚKAM JEDU, ZJIŠŤUJI SI, JESTLI JSOU TAM ŽRALOCI. Dobře, tak jsem s těma hadama možná trošičku lhala. Protože a´ˇt jedu kamkoliv k moři, vždy nejdřív čtu, kolik žraločích útoků tam bylo, a zkoumám na mapě, jestli je tam velký výskyt žraloků. Je to pro mě asi nejděsivější smrt. 

+

21. POVAHOVĚ, A VLASTNĚ CELKOVĚ JSOU LIDÉ JAKO JÁ ASI JEN 2% Z CELÉ NAŠÍ PLANETY. Jako vážně. Dělala jsem si třeba psychologicky uznávaný test, kde mi vyšlo, že lidí jako já je asi jen 1,5 %. Pak taky ta šlacha na ruce. Dám vám sem odkaz, ale jednoduše řečeno, na ruce máme šlachu, která se objeví když spojíte palec a malíček na jedné ruce. Tato šlacha ale začíná mizet, a teď ji nemá již 15% z naší populace. A hádejte, kdo ji nemá. Správně, já. a ještě víc zajímavé je, že ať jsem to zkoušela na komkoliv z mého okolí, všichni ji mají. Ten článek najdete zde.  Ať si to také doma můžete zkusit. Kromě toho jsem také levák, ale ve většině věcí jsem spíš "obouručák" 😂😂




No nic, tak to by bylo vše. Doufám, že jste se aspoň trochu pobavili, a dozvěděli se něco zajímavého. V nejbližší době se také můžete těšit na 2 rozhovory s blogerkama, a na článek jak smysluplně naplnit svůj volný čas. Tak jo, mějte se, a užijte si velikonoce. (PS: Taky je tak nesnášíte?)


Xoxo Clara


Share
Tweet
Pin
Share
2 komentářů
Krásný den vám všem,

jak jsem vám slíbila v jednou článku, tento rok se chci věnovat pár novým okruhům, které u mě jen tak nenajdete. A protože si myslím, že problémy s pletí má, měla, anebo bude mít určitě každá z nás dívek, tento článek vám bude přínosný. Chtěla bych totiž psát o tom, jaké problémy s pletí jsem měla, nebo jestli vůbec nějaké, a co na ni používám. Doufám tedy, že si v tomto článku každý najde to svoje, a třeba začnete na moje doporučení používat nějaký z těchto přípravků. Ještě bych chtěla říct, že ani jeden z přípravků není sponzorovaný!

Začala bych asi s tím, jestli jsem někdy měla nějaké problémy s pletí. Abych se přiznala, mám docela štěstí, protože pupínky se mi vždy dělaly nejčastěji na nose, a občas se objevil nějaký pupínek i na čele nebo na bradě. Takže jsem to, když jsem byla mladší, nikdy nějak neřešila. Čím jsem ale byla starší, chtěla jsem také nějak vypadat, i když to na mě nebylo vidět tak, jako na některých mích vrstevnicích. Každopádně jsem si tedy začala hledat různé masky a peelingy, ale abych řekla pravdu, bylo mi to celkem k ničemu, protože jsem stejně nevěděla, k čemu vlastně slouží.

Jediné, čím vlastně hodně trpím je velmi vysušená pleť, hlavně na čele, kde se mi dělají úplně také ty šupinky.

Proto jsem se vlastně rozhodla napsat tento článek, abych pomohla takovým holčinám, jako jsem byla já, a abych jim usnadnila výběr. Také bych chtěla říci, že nejsem nějaký expert, a beru vše jen z vlastní zkušenosti.

Tento článek bych rozdělila na několik částí, aby se v něm dalo lépe vyznat a nemuseli ho číst třeba ani celí, pokud by vás zajímal jen jeden okruh. Rozdělím ho na část s krémy, maskami, peelingy, a věcmi na odlíčení.

A na úplném konci najdete DIY na peeling na rty!

KRÉMY

Musím se přiznat, že u krémů mi trvalo poměrně dlouho, než jsem si našla ten pravý. Používala jsem random krémy, co jsme měli doma, pak nějaký kokosový od Oriflame, jednou jsem si, když jsme letěli do Londýna, a já potřebovala něco do 50 mililitrů, koupila od značky Lux ten nejhorší krém na světě: Maryna, a tak dále. Prostě a jednoduše, neměla bych krém, který bych si koupila ještě jednou. A pak, když jsem si jen tak procházela dm online shop, a hledala si krém na extrémně vysušenou pleť, narazila jsem na velmi zajímavý krém, který mě hned na pohled zaujal svým vzhledem.





Přečetla jsem si teda na něj nějaké recenze, a rozhodla se, že si ho druhý den půjdu koupit. A udělala jsem to nejlepší rozhodnutí, jelikož je skvělí! nejenom že má krásný obal, a je to nejroztomilejší krém, který jsem kdy viděla, ale také krásně voní, a má výborné účinky.

Abych vám ho tady trochu popsala, tento denní krém je velmi lehkého složení, takže je ideální pod make-up.  Rychle se vstřebá, ale zároveň vám nechá celí den tvář svěží, bez jediného suchého místa.




A další výhoda je také v tom, že je velmi levný oprati kvalitním krémům jiných značek. V dm ho pořídíte za 90 Kč. 

Byl to asi měsíc, co jsem krém používala, a tudíž jsem si už byla jistá, že je kvalitní, a rozhodla se pořídit i jeho noční verzi. Koupíte taktéž v dm za stejnou cenu. Tato noční verze má stejně nádherný obal, krásně voní, ale jeho složení je samozřejmě poněkud jiné. Je mnohem hustší, což je ale očekávané, jelikož noční krémy mají za úkol udržet pleť celou noc mastnou, aby se zotavila. (Nebo si to aspoň myslím  🤣) Musím říct, že tento krém je možná ještě lepší než jeho denní verze. Jelikož se vám hned nevsákne, můžete si užít jeho svěžest a tu nádhernou vůni, o které jsem se tu již několikrát zmiňovala.





Abych to shrnula, toto jsou tedy krémy, které vám na 100% doporučuji. Až mi dojdou, půjdu si je znova koupit. A vy běžte také! ❤💋

ČISTÍCÍ VODY + ČISTÍCÍ SORTIMENT

Myslí, že čistící vody a odličováky známe všichni. Ale než jsem se dostala třeba k čistícímu gelu, docela to trvalo. Stalo se to vlastně náhodou. Dlouho jsem toužila po nějaké ''houbičce'' na lepší vyčištění pěti. Brouzdala jsem Avonem, a našla jsem jednu absolutně nádhernou věc na čistění pleti. Ale jelikož na čistící houbičky nemůžete použít odličovací vodu, objednala jsem si k tomu ještě čistící gel.



Bohužel vám musím sdělit, že ta nádherná věc na čistění nepřišla, jelikož byla vyprodaná, a tak jsem doma měla čistící gel, který mi byl prakticky k ničemu. Zkusila jsem tu věc objednat ještě další měsíc, ale opět se opakovalo to stejné, takže mi sestřenka, za což ji moc děkuji, koupila od stejné značky aspoň takovou obyčejnou silikonovou houbičku na čištění. A jsem s ní naprosto spokojená.

Teď ale přímo ke gelu. Mám Exfoliating cleanser od značky Clearskin, kterou pořídíte v Avonu. Je naprosto skvělá, krásně voní, udělá vám pěnu, a máte po ní pleť jak dětská prdelka. Takže vám ji rozhodně doporučuji. Vlastně, obecně tu značku doporučuji. Mají skvělé produkty a dnes jí tu ještě minimálně jednou zmíním.

Ještě bych vám chtěla dát pár rad na to, kdy a jak často tento gel používat. Osobně se mi nelíbí, jak všichni blogeři a youtubeři říkají, že by se to mělo používat každý den ráno, i večer. Ano, samozřejmě, že si večer po celém dni musíte odlíčit, ale na to vám stačí obyčejná micelární voda. Tento gel bych totiž doporučila používat maximálně tak jednou do týdne. Nemyslím si totiž, že kdybyste si ho patlali každý den dvakrát na obličej, že by vám to nějak pomohlo. Naopak si myslí, že by to vaší pokožce jenom přitížilo. Jak se říká, méně je někdy více. 

Pak bych tu ještě zmínila odličovací vodu, a tampony. Abych se přiznala, ještě jsem nenašla odličovací vodu, kterou bych používala pravidelně. Každopádně bych vám chtěla doporučit odličovací tampony od ebelin, které koupíte v dm cca za 27,-. Tyto tampony jsou asi nejlepší, které jsem díky použila, jelikož jsou úplně měkoučké jako polštářek a netrhají se. 



Pokud byste ale nechtěli používat odličovací vodu, mám pro vás ještě typ na odličovací ubrousky. Koupíte je třeba v lidlu nebo v penny, ale samozřejmě i dm a tetě. Je to taková jednodušší varianta, protože ho jenom vytáhnete z pouzdra, utřete si obličej a vyhodíte.  

MASKY A PEELINGY

Masky a peelingy jsou asi nejznámější ohledně péči o pleť. Používá je v dnešní době asi každý. Dneska bych vám tedy chtěla doporučit nějaké masky a peelingy co používám já, a také vám dát tip na DIY pro peeling na rty. 



Začneme tedy asi maskami. Já osobně mám doma dvě, ale používám spíš tu jednu, o které tu dnes budu mluvit.  Je od již zmiňované značky Clearskin a jmenuje se Black mineral mask. Černé masky jsou moje nejoblíbenější, a tak i o této budu mluvit v dobrém. Je výhoda v tom, nebo aspoň pro mě, že není slupovací, což mi vyhovuje, jelikož slupovací masky moc nemusím. Po jejím použití máte skvělí pocit vyčištěné pleti, a prostě podle mě není nic, co bych této masce, a celkově značce vytkla. Na 100% doporučuji! 

Peeling na obličej používám od značky essentials. Mám o už dlouho, tak nevím, jestli ho ještě prodávají, každopádně se jmenuje Coconut Water. Tady asi není nic, co bych kritizovala, ani což bych vyloženě chválila. Za mě je to normální peeling. 



A teď se konečně dostáváme k DIY a ke konci článku. Nedávno jsem našla na internetu něco o peelinzích na rty a o tom, jak jsou důležité, a rozhodla jsem si ho doma vyrobit. Chtěla bych se tady s vámi o něj podělit, abyste si ho také doma mohli používat.

Budete potřebovat: Kokosový olej
Med
Cukr krystal 
Skořice


                                

Dala jsem si do malé mističky 2 čaj. lžíce kokosového oleje, a 2 čaj. lžíce medu. Přidala jsem 4 čaj. lžíce cukru a 1 čaj. lžičku skořice. Všechno jsem to zamíchala, aby se to propojilo, a nakonec to uskladnila v maličké zavařovací sklenici. Můžete ale použít samozřejmě nějakou krabičku od vypoužívané kosmetiky. 



Tak jo, to bude už pro dnešek vše, a příště se zase uvidíme u nějakého lifestylového článku. (A že jich v hlavě mám!) 


Xoxo Clara 💋
Share
Tweet
Pin
Share
10 komentářů


    Dnešní článek je absolutně neplánovaný. Přemýšlela jsem, o čem bych tak mohla napsat. A najednou to ke mě přišlo. Samo od sebe. Chtěla bych se vám totiž svěřit s jedním mým problémem, se kterým si nevím rady. Možná vám to bude připadat malicherné, ale pro mě to není maličkost.      

    Ten problém bych nazvala: ,,CHVÍLE NAPĚTÍ". Přichází vždy jednou za čas, u mě tak dvakrát do měsíce, kdy jako by vás přepadla náhlá úzkost. I když, nevím, jestli bych to popsala přímo jako úzkost. Je to ten pocit, kdy v sobě něco spřádáte už moc dlouho, a najednou to musí ven.      

    Jsem velmi silný introvert, a mojí největší, a troufnu si říct nejhorší schopností, je zakrývání pocitů. Já vím, někdy se to může hodit k dobru, ale většinou mi to spíš ztěžuje život. Tuto schopnost jsem dřív využívala na nepříjemné situace, kdy například potřebuji mít kontrolu nad tím, abych se nerozbrečela. Nemyslím vůbec, ale před obecenstvem. Nedopřeji přece lidem, abych se stala jejich terčem. A tady to vidíte. No, spíš čtete. Mám přehnanou potřebu kontrolovat se. Kontrolovat svoje city. A stále si udržovat vědomí nad tím co dělám. 


↑ Jinak, viděli jste už moje nové video?  ↑

     Jak říkám, dřív mi to bylo k užitku, jenomže se moje potřeba vše kontrolovat rozrůstala, a dostala se i do mého radostného života. Teď už před někým ani nedokážu projevit radost. Copak o tom, před někým. Vždyť já to nedokážu ani sama před sebou. To štěstí sice cítím v sobě, ale nedokážu se uvolnit dostatečně na to, abych to projevila zvenčí. Vždyť já už ani nedokážu tancovat. Před někým. Dám příklad, občas si ve třídě pustíme písničky, a tak trochu trsáme. No, my... Spíš oni. Já to možná cítím v sobě. Že bych se chtěla taky zvednout a zatančit si na tu mojí oblíbenou písničku. Ale hlava mi to zakazuje. Opravdu. I když bych to moc chtěla, moje nohy jsou jako skála, a nedokážu s nimi pohnout.     

     Jediné, co mi dává svobodu, a co se až tak nebojím dělat před lidmi, a co před lidmi toužím dělat, je hudba. Zpěv, hraní na nějaký nástroj. To je to jediné, co mě z tohoto vysvobozuje.     

    Pak ale vždy přijde den, kdy se všechna ta nashromážděná energie, ať už špatná nebo dobrá, dostane touhu vyletět ven. A to je hrozný pocit. Většinou se před někým rozbrečím, nebo jsem naopak agresivní. A někdy stačí si ulevit aspoň sama pro sebe. Vždy to ale doprovází ten pocit. To podivné chvění, ze kterého šílím. V tu chvíli mám pocit, jako by mě někdo pořádně sevřel, nechtěl pustit, a dusil mě ve vlastní šťávě.     

    A tento pocit mě dnes přiměl napsat tento článek. Protože bych chtěla prohlásit, a přiznat si, že tento problém mám, a že se s ním chystám bojovat. Nevím, jestli to zvládnu na vlastní pěst, nebo budu potřebovat pomoc zvenčí. Nevím, jestli to bude trvat rok, nebo celí můj život. Každopádně ale odmítám s tímto pocitem nadále žít. Protože, a teď to možná bude znít přehnaně, kvůli tomu nedokáži žít. Ubíjí mě to, a jsem přesvědčená, že mě to mění na jiného člověka, než kterým jsem dřív bývala.     

     Teď bych chtěla znát váš názor. Jestli je tu někdo, kdo si prochází, nebo procházel něčím stejným a jak s  tím bojujete/bojovali. Myslím, že by to bylo prospěšné nejenom pro mě, ale i pro čtenáře, kteří mě čtou, a trpí stejným problémem.      

    Pokud jste tedy dočetli až sem, děkuji vám za pozornost, a doufám, že mi v komentářích půjčíte pár vašich rad. 

 Xoxo Clara              


Share
Tweet
Pin
Share
2 komentářů



Tak jo, asi jsem úplně poslední v tomto roce, kdo tento článek dělá, ale co, že? Já tyto články pokládám za nejlepší připomínku uplynulého roku, máte v nich totiž uložený celý vás rok, a můžete se na to zpětně kdykoli podívat 💓 Proto doufám, že se vám tento článek bude líbit, a sami do komentářů napíšete vás nejlepší zážitek z roku 2018!

Leden

       Jelikož jsme měli delší Vánoční prázdniny, první týden v lednu jsem s trávila doma. A jelikož jsme měli před přehrávkami ( zkoušky na naší škole z klavíru, kytary, zpěvu a flétny), celí jsem ho trávila za klavírem. Na klavír hraji již několik let, takže to pro mě nebyla taková makačka, jako třeba pro jiné holky z naší třídy, každopádně hraní na klavír miluji, a tak jsem si to i docela užila. Vlastně jsem za klavírem strávila i další týden. A pak to přišlo. Moje první přehrávky na mojí škole. Byla jsem z toho celá vyklepaná, totálně jsem zmotala povinné představení sama sebe u zkoušky (jméno, co budu hrát a tak...), ostatně o tom mám i článek. Ten si můžete přečíst ZDE. A pak byl konec. Nakonec jsem dostala jedničku, ale tedy nervy jsem z toho měla jak, no to radši nebudu říkat. Zbytek ledna se už nic extra zajímavého nedělo.



Únor

     Můj nor byl příšerný. V té obě jsem byla totiž příšerně náchylná na nemoci, a zrovna řádila chřipková epidemie, takže jsem ji samozřejmě dostala také. Celí únor jsem tak proležela doma. Jedna věc byla ale skvělá, a to bylo to, že jsme konečně objednali letenky do Londýna, který jsem dostala k Vánocům.

Březen

    V březnu jsme měli jarní prázdniny, a tak jsme s tátou vyrazili do Londýna. To byl asi nejlepší zážitek z minulého roku. Pokud mě sledujete déle, víte, že Londýn je moje nejoblíbenější město, a jedno se tam chystám přestěhovat. Proto jsem z toho byla nadšená. Tam jsme strávili celkem tři dny. Chodili jsme po všech místech, které jsme si naplánovali, a senzačně jsme si to užily. V březnu jsme také byli na českém trojmezí mezi Českem, Německem a Polskem. 





Duben

    Duben jako znamení mé nejméně oblíbené roční doby. Velikonoce. Jediné dvě věci, kvůli čemu toto období ještě jakž takž zvládám, jsou vejce a bramborový salát. V dubnu také odjela babička na víkend na Moravu, a tak jsem hlídala našeho pejska. A viděla tento nádherný západ slunce. Konec dubna jsme nestrávili na čarodějnicích, alej jeli na dva dny na Moravu. Jeden den jsme byli na výletě v Bratislavě, a druhý den jsme jeli na tamější trojmezí. 



Květen

   Květen mám ráda hned z několika důvodů. Je krásné počasí, všechno kvete, není žádné úmorné vedro, a mám NAROZENINY! Takže jsem v květnu oslavila své 16. narozeniny. Byla to jen malá oslava, protože se ségrami máme narozeniny ve třech měsících po sobě, takže pak děláme jednu velkou pro celou rodinu. Květen je také předposlední měsíc ve školním roce, proto se začali psát různé písemky. Na konci května jsme také se školou vyrazily na sportovní kurz, a ten jsme si náramně užily!

Tahle fotka je třeba mega vtipná! 😂



Červen

  Asi nejhorší měsíc z minulého roku vůbec. Byl poslední měsíc školy, takže jsme se připravovali na další přehrávky, a všechno se tak nahromadilo, že jsem podlehla naprostému vyčerpání. Jednou jsem si dokonce musela jít tak brzy, abych vůbec byla schopná druhý den nějak fungovat. Z důsledku toho jsme také "pokazila" přehrávky. No, dostala jsme za 2, ale pro mě, jako dlouholetou "pianistku", to byl docela nářez, a dost se mě to dotklo. Takže červen bych jako dobrý měsíc minulého roku rozhodně neoznačila.  Ale abych zase nebyla tak negativní, dvě pozitivní věci by se tam našly. Jarmark. Událost, na kterou se vždy těším. Atrakce, jídlo, no, kdo by nechtěl, že? A pak také náš školní výlet do Koruny stromů v Krkonoších. To jsem si moc užila.


Musela jsem sem dát i nějakou momentku 😂




Červenec

  Tento měsíc sebou přinesl spoustu dobré nálady, opálení a odpočinku, protože jsem byl hned na dvou dovolených. Nejdříve s babičkou na Mallorce, a později s rodiči na Slovensku, a poté v Chorvatsku. Co bych k tomu dodala, moc jsem si to užila.














Srpen

    Srpen přinesl pár nových věcí. Já jsem konečně, po dlouhém přemlouvání se, začala běhat. A dodnes nelituji. Pak se uskutečnila svatba mojí sestřenky.  To byl skvělí den. A s koncem srpna se také začala blížit škola. No, to už tak skvělé nebylo. Strávila jsem dva dny u druhé sestřenky na prázdninách a byla s ní poprvé ve fitku. V srpnu jsme podnikly výlet na vypuštěnou přehradu, a Rýgrovu cestu.







Září

   ŠKOLA! Co k tomu dodat. Začala jsem chodit do druháku, a učení se jen valilo, a do teď nepovolilo. 😂 Fitko mě tak chytlo, že jsem si v Mladé Boleslavi našla fitka, a do jednoho hned vyrazila. Nakonec jsem si koupila permanentku na deset vstupů. Na konci září jsme také začínaly kurz plavání. A září jsem také začala stříhat edity na moje oblíbené seriály, a filmy. A to mě strašně baví. Pokdud se na nějaké chcete kouknout, můj kanál najdete ZDE.

Říjen

    V srpnu jsme s rodiči vyrazily na senzační výlet blízko Mnichova hradiště. Byla to nádherná procházka kolem takových rybníků, a pak výlet na hrad. V říjnu mě taky začala bolet osmička, a tak jsem šla na moje první vyndávání.







  Listopad

   V listopadu se toho zase tolik neodehrálo. Bylo to spíše takové pendlování mezi školou a domem, a moje rutina bylo vstát, vyčistit zuby, najíst se, jet do školy, spát v autobuse, jet ze školy, spát v autobuse, přijet domů, svačina, úkol, seriál a spánek. A tak pořád do kola. 

Prosinec

   A nakonec  prosinec. Tam se toho odehrálo dost. Byli jsme s rodiči a ségrami v Drážďanech na trzích. Také jsem se tam svezla se ségrami na ruském kole. A tři dny později jsem tam byla znova se školou, ale to byl spíš Primark. Pak následovala Praha, a muzikál Legenda jménem Holmes, který jsem dostala k narozeninám, a který byl mimochodem skvělí. A pak Vánoce. No co dodat, to bylo to, na co se všichni celí rok těšili. A už je to zase za námi. Ach jo. Každopádně letos byli Vánoce opět skvělé, dostala jsem skvělé dárky a užila si to  rodinou.







Tak jo, a to by bylo celé shrnutí mého roku 2018! A jaký jste ho měli vy? budu moc ráda, když i to napíšete do komentářů. 



Xoxo Clara 











Share
Tweet
Pin
Share
2 komentářů
Newer Posts
Older Posts

Me

Me

About me

Jsem dívka, kterou odjakživa bavilo psaní. Toto je můj blog, na kterém neustále dřu, a myslím, že je to rok od roku stále jenom lepší. Ještě se pamatuji na svoje začátky. Měla jsem blog na Wordpress o knížkách, ale nikdo ho tehdy nečetl. Měla jsem tam asi 3 příspěvky, ale nějak to nebylo ono. Pak jsem se rozhodla psát blog o životním stylu a založila si profil na bloggeru. A tam jsem také již zůstala. Bloguji od roku 2017 (na tomto blogu). Studuji na střední škole obor Předškolní a mimoškolní pedagogika. A mým největším snem je žít v Londýně a živit se jako dětská psycholožka!

Xoxo Clara

Follow Us

  • facebook
  • twitter
  • youtube
  • Instagram

KONTAKT

Pokud mě budete chtít kontaktovat ohledně spolupráce, použijte prosím tento email.

claras.memory@gmail.com

Pokud mě budete chtít kontaktovat jen tak, použijte prosím kontaktní formulář, který je uveden níže. ❤😊

INSTAGRAM

MŮJ PODCAST

MŮJ PODCAST

Kontaktní formulář

Jméno

E-mail *

Vzkaz *

Facebook

Používá technologii služby Blogger.

POPULAR POST

  • MY FITNESS PROGRAM | RADY A MOJE ZKUŠENOSTI
    Ahoj všichni, dneska jsem si pro vás připravila článek o cvičení. Jelikož sama ráda cvičím, čtu různé články a tak, rozhodla jsem se, že ...
  • 15 Birthday
     Jako všichni lidi, které kdy žili, i já jsem oslavila patnácté narozeniny. Ptáte se, jaký to byl pocit? Řeknu vám to tak... Ani vám t...
  • POPULACE KNIH OD CELEBRIT | MŮJ NÁZOR
    Ahoj všichni, pokud jste, tak jako já, doslova závislí na vašich idolech, slovo závislí věřte přeci jenom s rezervou, určitě víte o ...

Created with by ThemeXpose