Lifestyle PODCAST Travel PHOTO Rozhovory Seriály Blog Fitness Beauty Books

Pages

  • ŠTÍTKY

Clara's memories


Tak jsem tu. Po delší době, ale znáte to, konec roku a s tím plno známek, které si potřebujete doplnit, zkoušky z klavíru a kytary, které se mi bohužel tentokrát nepovedli na výbornou jako minule, a pak taky balení na cesty, které u mě probíhá právě teď, jelikož zítra odlétám na Mallorku. Tudíž se brzo můžete těšit na nové photodiary, ale teď je na řadě ještě poslední článek z Londýna, které pojmu jako random photodiary, a dám vám sem fotky, které jste ještě neviděli a pár slov k tomu, tak myslím, že můžeme začít!

 První co bych vám asi tak řekla, je to, že jsme tam jeli na tři dny a z toho ten třetí jsme odpoledne letěli domů. Do Londýna jsme letěli sice až ve čtvrtek, ale v Praze jsme byli už ve středu, jelikož jsme letěli brzo ráno, a nechtěli jsme cestovat přes noc. Každopádně jsme do Londýna přiletěli něco kolem osmé hodiny Londýnského času a autobusem, který jsme si zaplatili už dříve v Čechách se dostali do centra Londýna.  Tam jsem vystoupili, a došli městem až k našemu ubytování, odkud jsme dále pokračovali na Baker Street. Cestou tam jsme procházeli Hyde Parkem a zpátky se vraceli kolem Buckimhamského paláce. Královnu jsme bohužel neviděli, ale i tak to byla nádhera. 😂 

 Druhý dne jsme byli na stadionu Chelsie a v Natural History Museum. A třetí den jsme se vydali ke katedrále sv. Pavla, která jak jsem zjistila je hned vedle nemocnice, kde se natáčel jeden díl Sherlocka, takže tam jsem musela jít, a taky jsme se byli podívat na Tower, přešli si Tower Bridge a vyděli slavnou válečnou loď. No a pak jsme už nastoupili do autobusu a jeli směr letiště a pak domů. 





























#NiallHoran













Xoxo Clara

Share
Tweet
Pin
Share
2 komentářů

Tak jsem tu zas, a tentokrát je to s již druhým článkem z Londýna. Přemýšlela jsem, co bych vám o Londýně mohla napsat, a napadli mě tři články. První jsem už vydala, druhý právě píši a třetí bude o Londýnských památkách.

 Tentokrát bude celkově o tom, jakou zvolit dopravu, jak a kde se tam ubytovat, a nakonec, kde se taky nějak levně najíst.

 Začnu asi tím, jakou jsme zvolili dopravu. Pro nás to byla jednoznačně letecká, jelikož je rychlá, a když dobře vychytáte letenky, tak i levná. Kromě toho se taky nemusíte o nic starat, jenom o to, abyste nastoupili do správního letadla, a měli dobře zabalený kufr. Samozřejmě jsou i jiné možnosti dopravy, jako je autobus, nebo auto, ale za mě je letadlo opravdu nejlepší způsob, jak se do Anglie dostat.





 Pokud jste si tedy zvolili letadlovou dopravu, je načase vybrat si letenky. My si je pořizovali ze stránky Kiwi, ale v podstatě až do poslední chvíle koupi jsme nevěděli, kde si letenky koupíme, jelikož je spousta stránek, kde prodávají ty samé letenky, a záleží na tom, aby se to pravidelně sledovalo, a porovnávalo v cenách. Jelikož někde se vám bude zdát letenka výhodná, pak ale kouknete na jinou stránku, a hned to bude o pár korun levnější. Dobré ale je, abyste koukali na prověřené stránky, protože byste mohli naletět na nevýhodnou letenku, u které to na první pohled nebude vidět. Například stránky jako Letuška.cz, ...



Když si vyhlížíme letenky, není od věci si začít hledat ubytování. Jelikož by se vám mohlo stát, že až koupíte letenky, neseženete na ten termín už žádné levnější ubytování. Osobně doporučuji, abyste si vybrali nějaký motel, který je dobře hodnocený, ale není předražený, jelikož tipuji, že stejně budete poznávat Londýn, a ne hotelový pokoj.



Taky bych vám radila, abyste tam měli aspoň jedno jídlo, což jsou snídaně, a pokud chcete i večeře. My jsme měli jenom snídaně, a řekla bych, že to stačilo, pokud se ale nechcete starat o to, kde si jídlo večer koupíte, nebo nechcete utrácet v restauraci, večeře asi přijdou vhod. Nepočítejte ale, že vám v motelu naservírují nějakou velkou snídani, jako je například klasická snídaně. To vůbec. My jsme měli tousty,marmelády a lupínky. K pití pak čaj, kafe a pomerančový džus. A samozřejmě taky mléko na ty lupínky. Nedalo se však říct, že by to nestačilo. Bylo to tak akorát.

Když se přesuneme k obědům, musím se přiznat, že jsme tam ty tři dny netrávili zrovna zdravě, ale tak, ono se to nezblázní, že? Kor teda s tím, kolik jsem tam toho denně nachodili. Ale teď k jídlu. Chodili jsme do mekáče, protože to byl nejlevnější a nejrychlejší oběd vůbec. Mají tam denní nabídku a vždy něco v akci, takže jsem si tam dávala tortillu, a táta měl burger. Což bych vám jen k tomu chtěla říct tak trochu mimo, je, abyste si nedávali tortillu Hot Peri Peri, jelikož to příšerně, ale fakt příšerně pálí!




Ohledně jídla vám ještě poradím, abyste si vzali více peněz, pokud si chcete dát ty klasiky jako anglickou snídani nebo Fish and Chips. Je to velmi drahé. Například snídaně se pohybovala okolo 12 liber, což mi přišlo až moc. Pro někoho to ovšem je tak akorát.

Tímto myslím, že bych tento článek měla ukončit, jelikož zrovna neumím psát tyto popisné články. Doufám však, že vám byl aspoň trochu prospěšný, a že jste se dozvěděli něco zajímavého. Teď už zbývá jenom vyrazit.

Xoxo Clara
Share
Tweet
Pin
Share
2 komentářů
Krásný den všem,

 vím, že už dlouho na tento článek čekáte, a teď nastal ten správný čas, abych vám o tom povyprávěla. Jak již víte, strašně dlouho jsem do Londýna chtěla, a proto to bylo jako splněný sen, kterého se nemůžete nabažit. Nemůžu u věřit, že tak dlouho jsem po tom toužila, a pak najednou tři dny uběhly jako nic a já jsem už víc jak měsíc zase doma. Ale co nejdřív se tam hodlám vrátit. Ne nadarmo je to totiž moje nejoblíbenější město.




  Pokud jste tam někdo byl, určitě jste pochytili tu úplně jinou atmosféru, která tam panuje. Tu atmosféru, která vás pohltí, a už vás nikdy nechce pustit. Několikrát od doby, co jsem se vrátila, jsem se přistihla, jak mi ta atmosféra chybí. To, jak se k sobě lidi chovají. Jak se na vás usmívají na ulici, jak jsou ochotní, když jdete nakupovat do krámu, tyo se jednoduše s Českou republikou nedá vůbec srovnat.


 



 Upřímně, i ten vzduch je tam úplně jiný, což je samozřejmě jasné, protože nedaleko od Londýna už je moře, ale i tak, jako by měl v sobě nasátou tu londýnskou atmosféru. Mimochodem, tento článek píši zrovna, když je naprosto totální slejvák, takže si tu tak trochu připadám jako v Londýně.




 Asi bych vám tu měla vyprávět, co všechno jsme v Londýně dělali, a taky vám to řeknu, ale asi to zařadím až do dalšího článku. Dnes bych na vás prostě jenom ráda vychrlila svoje pocity, a to, že se tam určitě chci co nejdříve vrátit.




  Možná bych vám taky měla říct, že jsem rozhodně neprocestovala  celý svět, a že na světě asi není Londýn úplně to nejlepší. To nejspíš ne. Ale z toho, co jsem zatím viděla, a co znám, je Londýn určitě to nejlepší! Možná jednou narazím na něco, do čeho se zamiluji ještě víc, ale zatím u mě Londýn vede, a myslím, že ještě dlouho bude na prvním místě mého top. Proto doufám, že se co nejdříve ukáže příležitost, jak se tam znovu podívat, a tentokrát možná i vidět BigBen! 😂






Xoxo Clara 😍







Share
Tweet
Pin
Share
4 komentářů


Vím, že tohle asi není styl úplně všech, ale po dlouhé době jsem si řekla, že by mohl být zase jenom takový oddechový článek, ve kterém bych vám řekla něco o mých oblíbených seriálech. Od doby, co vyšel první seriálový článek utekl už nějaký čas a mě přibilo zase pár zajímavých exemplářů, které byste si neměli nechat ujít. Tak, jdeme na to! Jinak, zde nejdete můj předchozí článek se seriály, kdyby jste chtěli ještě nějakou inspiraci.


 Jako první, a zároveň asi můj nejoblíbenější z těchto seriálů, o kterých vám tu dnes budu říkat, je REIGN, v překladu Království. Možná vás ten název úplně nezaujme, ale když jsem si toho názvu jednou všimla já, musím uznat, že jsem ho nějak nemohla vypudit z hlavy. Na prví díl jsem se pokoušela koukat už asi před rokem, ale koukala jsem prvním pár minut a nijak mě to neuchvátilo, tak jsem to nechala uležet. Před asi měsícem, možná dvěma, jsem si na něj znova vzpomněla a zkusila to ještě jednou. A panebože, to byl tak nádherný seriál.

 Abych vás trochu uvedla do děje, je to vlastně takový historický, romantický, tajemný a životopisný seriál do hromady. Vypráví o Marii Stuartovně, královně skotské, a panebože ( to slovo dneska píši již po druhé)! Ten seriál jsem si opravdu zamilovala. Příběh začíná, když je Marii nějakých čtrnáct let a vrací se na francouzský dvůr, aby se uskutečnil sňatek s budoucím králem Františkem. Řeknu, že na začátku možná, ale opravdu jen možná nebudete mít Františka zrovna rádi, ale pak se do něj zamilujete. Jako fakt. A řeknu vám, až se to stane, už nikdy se ho nezbavíte! František je prostě navždy v našich srdíčkách!!!

 Každopádně, příběh vypráví o jejím životě přesně tak, jak to je podle dějin, takže pokud někdo zná historii Marie, už ví, jak to dopadne, ale i tak si myslím, že je to jeden z nejkvalitnějších seriálů, co jsem kdy viděla.

 A jestli jsem vás do teď nepřesvědčila, ukážu vám obrázky herců, kteří v něm hrají, protože pokud vás nebaví příběh, už jen kvůli tomu, jak například František, nebo Bash vypadají, bych se na seriál koukala, i kdyby mě nebavil. Přidám také trailer!


MARIE A FRANTIŠEK / MARY AND FRANCIS

SEBASTIAN A KENNA



 Jako druhý seriál tady mám opět asi jeden z nejpovedenějších seriálů ever. Jmenuje se Jane The Virgin, a vypráví o dívce jménem Jane, která je omylem uměle oplodněná spermatem jednoho ženatého milionáře, se kterým v minulosti měla jisté pletky. Kdyby ovšem nestačilo jen to, pak tu máme pár věcí, které nemálo míchají s dějem. Jednou z nich je například její babička, která je silně katolicky založená a Jane jí musela "odpřisáhnout", že až do svatby zůstane pannou. Nenechte se ovšem zmást, Janenina babička je velmi milí a hodný člověk. Pak také tu je Janenim přítel, který si ji zrovna chystal požádat o ruku, či její nově nalezený otec. Je to prostě neuvěřitelný kopec srandy, do kterého se zamíchají různé intriky, podvody a tajemno, jelikož Michael, Janenin přitel je detektiv, co řeší případ jistého Sina Rostra, který je s tímto vším nemálo zapletený. Věřte mi ale, že až se do tohoto zapletence zapletete, už se z toho nikdy nerozpletete, protože vás to naprosto uchvátí, a vy budete chtít koukat stále jen na další a další díl. 

TRAILER ZDE








 Další z dnešních pěti seriálů, o kterých vám chci něco říci, je Chasing life. Upozorňuji vás, že tento seriál se vám naprosto vryje do kůže, a už nikdy na něj nezapomenete, protože je o leukémii. April, hlavní postava, které ještě není ni třicet, se dozví, že trpí leukémií, a může brzy zemřít.  Z jejího života začínající velmi úspěšné redaktorky, se najednou stane zmatek, a všechno je jinak. Myslím, že byste si ho měli určitě pustit, protože pak budete mít na svět přeci jenom trochu jiný pohled. Hlavně ten, který někdy zažil něco podobného. 

 





 Na tento předposlední seriál jsem začala koukat oprav du nedávno, jelikož ho začali teprv vysílat. Jmenuje se Life Sentance. Hlavní postava je Lucy Hale, kterou můžeme znát ze seriálu Pretty litte liars. Děj vypráví o tom, že hlavní postava, kterou hraje Lucy, měla osm let rakovinu a už jí dávali jenom šest měsíců do konce života, jenomže ejlhe, jako lusknutí prstu se Stella dozvídá, že je vyléčená a má před sebou ještě celí život. Stella je na jednu stranu samozřejmě šťastná, ale na druhou stranu s tím jaksi nepočítala. Neví, co od života chtít, jelikož nemá vystudovanou žádnou odbornou školu, neví, co by měla dělat dál, ale i tak se snaží. Jako oporou je jí její skvělí manžel a rodina, která se kvůli její nemoci úplně rozpadla. Tento seriál určitě stojí za zhlédnutí, má zatím jen čtyři díly, ale už se nemůžu dočkat toho, co bude dál. 

 






 A jako poslední tu mám seriál, který asi všichni znáte, nebo jste o něm aspoň slyšeli, a to Stranger Things. Tomuto seriálu jsem se hodně dlouho bránila, ale nakonec jsme si ho s rodiči pustili a já mu poměrně propadla. Zatím jsme viděli jenom jednu sérii, ale věřím, že i druhá bude stát za to. Nebudu vám tady asi moct popisovat děj, ale je to o tom, že se tam ztratí jedem kluk, a oni ho hledají. Je to hodně nadpřirozený seriál, a musím říct, že jsem se kolikrát opravdu hodně bála. Taky se mi líbí, že je zasazený do devadesátých let,  a že hlavní postavy jsou děti. To totiž není moc časté. 

 




 Doufám, že vám moje tipy byli užitečné a já bych vás chtěla poprosit, abyste mi doporučili nějaké vaše oblíbené seriály, protože já nemám tucha, na co bych se podívala dál a jestli si hned nezapnu nějaký seriál, tak se asi zblázním, atak prosím!😍

 Jinak, příští článek už všude článek z londýna, tak se můžete těšit.

 Xoxo Clara 
Share
Tweet
Pin
Share
6 komentářů

Tento článek nebude asi úplně pro všechny. Chtěl abych ho věnovat všem lidem, kteří jsou vyděšení sami ze sebe. Kteří si myslí, že nestojí za nic. Kteří věřím pomluvám na jejich osobu. A chtěla bych jim říct, že ať už o nich říkají cokoliv, není to pravda.

 Protože pravou pravdu zná jen člověk sám. Nikdo jiný. Přiznejme si to nahlas. Nikdo nás nezná tak, jako mi sami sebe. Protože do nás nikdo kromě nás nevidí. Takže, zvedněte hlavu, usmějte se a kašlete na ostatní a jejich řeči.



 Řekněte mi... Kdo z vás byl někdy nějakým způsobem šikanován? Myslím, že hodně z nás si tím prošlo. I když si to někdo nechce přiznat, je to tak. A proč se to stalo? Protože lidé do nás rýpali tak dlouho, že nás postupně potápěli, až jsem jednou byli úplně pod vodou.

  A to byl ten bod zlomu. Pak jsme si všichni mysleli, že stojíme za nic, a že o nás nikdo nestojí. Jenomže jsme se spletly.  Protože ti, o které tady nikdo nestojí, jsou právě ti, kteří nás potápějí pod hladinu. 
Nemyslíte, že je to nespravedlivé? Samozřejmě, že je. Jenomže s tím nejde nic dělat. Je to život. A my se s tím musíme naučit žít. Musíme se naučit přenést se přes to, co si myslí ostatní a žít si svůj život. Né život, který nám někdo určí tím, že na nás shodí spoustu nečistot, v podobě ošklivých pomluv. 

 Zkuste se nad tím pořádně zamyslet. Přece si nenecháme zničit život jenom kvůli tomu, že ho má někdo horší, než mi. A věřte, že má. Protože ti, co se snaží shodit veškerou špínu na ostatní, sami jsou v ní namočení až po uši. Tím, že pokořují nás si myslí, že se od jejich problémů otrhne veškerá pozornost. A bohužel to tak i dost často bývá.

 Proto vás prosím, pokud vás někdo takovým to způsobem nějak utlačuje a snaží se vás zničit, nenechte se. Narovnejte se, vztyčte hlavu, nasaďte úsměv a jděte! A věřte mi, brzo je to přestane bavit, a vás trápit.    

 Zamyslete se nad tím prosím a napište mi, jestli si třeba něčím podobným procházíte, nebo jste si v minulosti už třeba prošli. A pokud náhodou tohle čte někdo, kdo je na druhé straně tohoto problému a takto trápí lidi, tak vás prosím... Místo toho, abyste stahovali na dno někoho za sebou, zkuste se ponořit do svých problémů a naopak se vyšplhat nahoru. Pak už snad nebudete mít tu potřebu ničit někoho jiného. 

 Xoxo Clara     
Share
Tweet
Pin
Share
2 komentářů
Newer Posts
Older Posts

Me

Me

About me

Jsem dívka, kterou odjakživa bavilo psaní. Toto je můj blog, na kterém neustále dřu, a myslím, že je to rok od roku stále jenom lepší. Ještě se pamatuji na svoje začátky. Měla jsem blog na Wordpress o knížkách, ale nikdo ho tehdy nečetl. Měla jsem tam asi 3 příspěvky, ale nějak to nebylo ono. Pak jsem se rozhodla psát blog o životním stylu a založila si profil na bloggeru. A tam jsem také již zůstala. Bloguji od roku 2017 (na tomto blogu). Studuji na střední škole obor Předškolní a mimoškolní pedagogika. A mým největším snem je žít v Londýně a živit se jako dětská psycholožka!

Xoxo Clara

Follow Us

  • facebook
  • twitter
  • youtube
  • Instagram

KONTAKT

Pokud mě budete chtít kontaktovat ohledně spolupráce, použijte prosím tento email.

claras.memory@gmail.com

Pokud mě budete chtít kontaktovat jen tak, použijte prosím kontaktní formulář, který je uveden níže. ❤😊

INSTAGRAM

MŮJ PODCAST

MŮJ PODCAST

Kontaktní formulář

Jméno

E-mail *

Vzkaz *

Facebook

Používá technologii služby Blogger.

POPULAR POST

  • MY FITNESS PROGRAM | RADY A MOJE ZKUŠENOSTI
    Ahoj všichni, dneska jsem si pro vás připravila článek o cvičení. Jelikož sama ráda cvičím, čtu různé články a tak, rozhodla jsem se, že ...
  • 15 Birthday
     Jako všichni lidi, které kdy žili, i já jsem oslavila patnácté narozeniny. Ptáte se, jaký to byl pocit? Řeknu vám to tak... Ani vám t...
  • POPULACE KNIH OD CELEBRIT | MŮJ NÁZOR
    Ahoj všichni, pokud jste, tak jako já, doslova závislí na vašich idolech, slovo závislí věřte přeci jenom s rezervou, určitě víte o ...

Created with by ThemeXpose