Clara's memories

Tak je to tady,

Dneska jsem se konečně rozhodla, že napíši o tom, jak jsem na živo viděla Justina Biebra.

DNES JE TO PŘESNĚ ROK!

Začneme asi tím, jak jsem přišla k lístku. Pokud jste fanoušci Justina, asi víte, že koncert byl hned vyprodaný a já jsem tak ani nevěřila, že bych se tam vůbec mohla dostat. Mrzelo mě to, ale jak plynuly měsíce, začala jsem se s tím smiřovat. A pak přišlo posledních čtrnáct dní před koncertem a já začínala být zase trochu smutná. Jenomže co se nestalo. Byl večer, upřímně, nepamatuji si, který den to bylo, ale dělali jsme s mamkou večeři, když jsem se jí ptala na těm koncert. Má totiž v práci kolegyni, která tam se svojí dcerou jde. A mamka řekla: ,,Jo, prosim tě, to jsem se tě chtěla zeptat, ta kolegyně mi nabídla svůj lístek, že možná nepůjde, jestli ho nechceme."

A v tu chvíli by se ve mě nikdo krve nedořezal, stálá jsem jako opařená, s nožem v ruce a koukala na ní. Asi si můžete představit, jak zněla moje odpověď. Jenomže, plynuly dny a nic se nedělo, a tak jsem se mamky ptala, co se děje a ona mi řekla, že si ten lístek chce ta paní nechat a že teda nic. Samozřejmě, že mě to mrzelo, ale už jsem tak nějak byla smířená s tím, že se na ten koncert nedostanu a tak jsem se to snažila nechat plavat.

Přišel týden před koncertem, myslím, že to bylo pondělí a ještě v ten týden v sobotu se měl konat koncert. Bylo asi osm hodin večer a já ležela rozvalená na gauči v pokoji a projížděla si sociální sítě, když si mě rodiče zavolali k sobě do obýváku. Sedla jsem si tedy celá vykulená, co jsem provedla, oni seděli na proti mě, měli otevřený počítač a najednou spustili. ,,Víme, že jsi chtěla na ten koncert Justina, a tak jsme se chtěli zeptat, jestli tam stále chceš, protože se otevřelo dalších několik míst a nejsou moc drahé." A já jsem nic neudělala, nezačala jsem se radovat, skákat do vzduchu nebo něco takového, jenom jsem seděla a koukala na ně. Přišlo mi to, jako že si ze mě dělají srandu. Když jsem však pochopila, že to není sranda, začala jsem přikyvovat a řekla jim, že na ten koncert samozřejmě pořád chci a budu moc ráda, když se tam dostanu. Sedli jsme si tedy společně k počítači a zkoumali ty místa, abychom vybrali to nejlepší. Pak mě rodiče poslali zpátky do pokoje a táta šel do své pracovny přihlásit se na portál a zařídit lístky. Asi za půl hodiny jsme ho potkala v kuchyni a ptala se ho jak to jde. A on mi řekl, že ty lístky asi jen tak nesežene, protože tam je pořadník a my nebyli jedni z prvních. Už jsem ztrácela naději, ale pak si mě rodiče znovu zavolali do obýváku a táta řekl: ,,Tak ty lístky na Justina jsem nesehnal, ale mám pro tebe něco jiného! Je to v kuchyni na stole!" Zvedla jsem se celá udivená, co by to tak asi mohlo být, jelikož jsem nevěděla o nikom, koho bych poslouchala a byl tu dobu v Praze. Rozsvítila jsem tedy v kuchyni a světe div se, byl to lístek na Justina Biebera.

Načež to už šlo ráz na ráz. Dny utíkali pomalu, co si budeme povídat, ale nakonec jsem se dočkala a nastala sobota. Ten den dopoledne byl opravdový zmatek. Najedou jako bych zapomněla, co jsem si chtěla vzít na sebe, nemohla najít kabelku, do který by se mi všechno vešlo a absolutně jsem nestíhala. Nakonec to ale všechno dobře dopadlo a já se kolem jedné hodiny ocitla v Praze. Nejdřív ze všeho jsme metrem zamířili k jeho hotelu. Ano! Byla jsem u jeho hotelu. A něco vám řeknu. Strávili jsme tam přes šest hodin! Mrzli jsme, ale nijak jsme na to nebrali ohledy, protože tam byla skvělá atmosféra, suprový holky, a bylo to krásně strávené ~~odpoledne~~ celí den. Pokud jste někdo fanoušky Justina Biebra, a byli jste náhodou u jeho hotelu, jistě si pamatujete na fake Justina, který měl odvrátit naši pozornost. Úplně přesně si pamatuju tu vřavu, která tam nastala, všichni, co tam stáli se najedou rvali do předu a postrkovali se. Jedna holka byla dokonce tak sprostá, že tomu fake Justinovi stáhla kalhoty! Každopádně, nasedl do auta a odjel. ~~Čtvrtina~~ Polovina holek se rozběhla za autem, takže nás tam bylo najednou značně méně, ale bylo to příjemnější v tom, že už se na mě nikdo nemačkal.

Musím se vám taky svěřit s tajemstvím, které ví jen málo kdo. Upřímně, nevím, kolik lidí to u hotelu postřehlo, ale u jednoho malého kluka to vím jistě, protože to vykřikl, podle všeho mu nikdo ale nevěřil. Já ovšem ano. A víte proč? Protože jsem to viděla na vlastní oči. Možná bych vám měla říct, co jsem vlastně viděla, co? Justina. Asi půl hodiny potom, co prošel fake Justin, jsem stála v druhé řadě a pozorovala vnitřek hotelu. A pak jsem ho uviděla. Nejdříve jsem viděla takového mohutného černocha, který vypadal jako ochranka a najednou se za ním objevil kluk, který měl šedou mikinu s kapucí přehozenou přes hlavu. Při chůzi se otočil a podíval se na nás. Jsem si stoprocentně jistá, že to byl on.

Nejdříve jsem tomu moc nechtěla věřit, protože když to řekl ten kluk a jeho ségra ho odbila a řekla, že to je nesmysl, tak jsem myšlenky na to zahnala. Když ale o čtyři hodiny později jsme na mobilu jedné dívky sledovali ohňostroj nad O2 arénou, a tak jsme se dozvěděli, že už tam Justin dávno není, už jsem nepochybovala.

No, ale přejdeme dále. Když jsme byli už zase v metru, bylo tam spousta lidí, co taky šlo na Justina. Také jsme potkali dva kluky z jedné české skupiny, které lidi, se kterýma jsem tam byla znali.

Když jsme vystoupily a došli k O2 aréně, bylo tam strašně moc lidí. Bylo něco kolem ~~sedmé~~ půl osmé a show měla začít v osm. Respektive před kapela. Stáli jsme u hlavních vchodů, do kterých se ale po tom, co je otevřeli opravdu nedalo dostat. Ochranka nás stále posílala pryč, ale my nevěděli, kam přesně jít. Nakonec nás jeden chlápek z ostrahy navigoval, a my se tak dostali do vnitřních vchodů a věřte tomu nebo ne, dovnitř jsme se dostali během pěti minut.

Sedadlo, které jsme měla já, bylo jinde než měli lidé, se kterými jsem tam byla, a tak jsem se musela vydat sama. Upřímně, když jsem došla do "vchodu", ve kterém jsem měla sedadlo, postihla mě panika, protože bylo zamčeno a bylo tam zhasnuto a nepřístupno. Zděsila jsem se, že se tam nedostanu. Naštěstí se tam za malou chvíli objevili dvě dívky, které měly sedadla ve stejném sektou jako já a nakonec jsme to společně našli. Pak nastal ještě malí zádrhel, při kterém jsem nemohla najít svoje sedalo, ale nakonec všechno dobře dopadlo.

Pak jsem ještě chvíli mluvila s mamkou po telefonu a zažala show. Nebudu vám to tady nijak moc popisovat. ale jen vám řeknu, že to byl skvělí večer a celkově celí den. Moc děkuju všem, kteří mi umožnily se tam dostat. Mám vás ráda 😍