Clara's memories

          Ahojte,

                 tak si tak sedím na zahradě a přemýšlím nad novými články, když mě napadne celá série nových článků, které budou o mých deseti vysněných místech. Budu to řadit od konce, takže příspěvek s číslem #1 bude to poslední desáté místo, a číslo #10 bude to místo, které chci vidět ze všeho nejvíce.


          Jak jste jistě pochopily, toto bude jen informační článek, takže není nijak dlouhý, ale počítejte, že do konce týdne (snad) se tady objeví první příspěvek, z této série 😊😊😊.

             Ahojte,


               jak jsem si už podle názvu všimli, dnešní článek bude o mých top seriálech. Ještě, než začneme, bych vás chtěla poprosit, jestli byste mi do komentářů napsali vaše oblíbené seriály, jelikož mám teď momentálně všechny dokoukané a nutně potřebuju další... Děkuji.



        Mám to tady rozdělené do tří skupin a to jsou:
                     1. NAPROSTO MILUJU, MUSÍTE VIDĚT!!! 😏

                     2. KLASIKA

                     3. TAKY PĚKNÝ


           


    Začneme mým úplně nejoblíbenějším seriálem a to je..... tamtadadá....

     Ahojte,



        pokud mě někdo z vás sleduje  déle, asi ví, že ráda cvičím, a já bych vám dnes chtěla objasnit vlastně celí můj cvičící příběh. Začalo to když jsem byla malá a toužila jsem někam chodit, jezdila jsem na různé cvičení ale pořád jsem nemohla najít něco, co by mě opravdu bavilo a tak jsem tam moc dlouho nevydržela (dohromady to byli asi jeden nebo dva kroužky, tak to neberte moc vážně 😉) , pak jsem začala chodit na aerobik a to mě opravdu začal,o bavit. A jednou mě dokonce vybrali a zeptali se mě, jestli bych nechtěla cvičit step aerobik, a tak jsem šla. A dělala jsem to opravdu dlouho, dokonce několik let. A co bylo hlavní, bavilo mě to. Cvičili jsme nové sestavy, jezdili na závody a kupodivu i vyhrávali, samozřejmě ne hned ze začátku, ale pak to šlo nějak samo 😉.

Tohle je moje nejcennější medaile, byla to první zlatá a taky se soutěž konala na jednom určitém místě...

 Jenomže... pak se něco pokazilo a mě to přestávalo bavit, dresy najednou přibývali na ceně a všechno se to nějak bortilo, až jsem přestala. A několik let jsem nic nedělala, "jediný" pořádný pohyb (myslím jako pravidelné cvičení), co jsem měla, byl tělocvik ve škole. Nejdřív to na mě nebylo vidět, ale postupem času jsem trochu přibrala. Doma mi říkali, že bych s tím měla něco udělat, ale já byla líná.


 A jednou, když jsme se chystali na dovolenou, a proto si pouštěli na televizi fotky z předchozích dovolených, jsem se na sebe zadívala a řekla, tak a dost, s tímhle musím něco udělat. Aby jste to pochopili, já nebyla tlustá, ale bříško jsem trochu měla, to je fakt 😊


 Takže abychom se k tomu konečně dostali, řekla jsem si, že s tím musím něco udělat, zvedla jsem se z gauče a šla do pokoje najít si na počítači nějaké videa se cvičením a už to jelo. A co si budem povídat, první dny mi bylo děsně, nemohla jsem už po deseti minutách, ale jak čas plynul, víc a víc jsem byla zvyklá a víc a víc mě to začínalo bavit. Začali se na mě projevovat změny a okolí mě chválilo a já nemohla být radši. A teď jsem tady, píšu vám článek a jsem spokojená se svou postavou a vším. Tedy, ne že bych na sobě nechtěla ještě něco zlepšit, přeci jenom, jsem pořád na začátku cesty, ale to mi nevadí, protože nikdy nejste u konce, nikdy nic nemáte hotového...



 Xoxo Clara 😙

    Ahoj, dneska jsem se rozhodla napsat článek o mých oblíbených fitness motivačních instagramech. Budu ráda, když mi napíšete nějaké vaše oblíbené instagramy, ráda se ispiruji. A teď už jdeme na to 🌝

Ahojte,

 dneska jsem se rozhodla, že sepíši deset věcí, které mám na sobě nejradši. Myslím, že je to poněkud osobní téma, které lidi neradi rozebírají a proto jsem se rozhodla, že bych chtěla, abyste se nad tímto tématem zamysleli a napsali mi do komentářů, jakých deset věcí, na sobě máte rádi vy. Děkuji předem 💋

Ahojte,

 vídám vás u dnešního večerního článku a doufám, že u něho pobavíte.

 Dneska bych vám chtěla povídat jednu storku, která se mi stala v tanečních, přesněji na věnečku. Bylo to v druhé polovině večera, kdy byla rozjetá trochu uvolněnější část večera a kde si prostě každý tancoval jak chtěl. Ano, asi tak. Jestli mě sledujete už déle, asi víte, že já na takové věci moc nejsem, protože se strašně stydím. Jelikož to ale měl být večer plný zážitků, jak pravili mí kamarádi, proč si tedy nejít zatancovat, že? A tak jsem šla. Nejdřív jsem si zatancovala s pár klukama, se kterýma jsem se tak nějak znala, a pak jsem se chystala odejít si sednout, když mě přepadli moje babička s tetou, ať si s nimi prý zatrsám. Tak samozřejmě, že jsem souhlasila, to se musí.


 Určitě si dovedete představit, jak to asi vypadalo, no... Hrůza. Já nejsem na nějaké odvázané trsání a jediný, na co se odvážím před veřejností, je takzvané praní prádla. Takže si tam tak "peru prádlo", když mě osloví nějaký kluk. Nebyl z tanečních, ale jednou jsem s ním už tancovala, protože na jedné prodloužené chybělo pár kluků a on se nabídl jako záskok. Takže, abychom se vrátili k pointě tohoto příběhu, požádal mě o tanec. Upřímně, né že bych měla zrovna nějakou náladu s ním tancovat, ale jelikož mi přišlo blbé a neslušné odmítnout, a také mě babička a teta pobízely, ať jdu, souhlasila jsem.


 Tancovali jsem tedy spolu, než jsme ale začali, bylo to dost rozpačitý, nikdo nevěděl, co máme říct, ani jsme se pořádně nemohli shodnout na tom, co budeme tancovat, no, ale přestála jsem to a tancovali spolu. První tanec byl docela v pohodě, pak ale skončil a on se mě zeptal, jestli si sním ještě chci zatancovat, řekla jsem si, proč ne a souhlasila jsem, ale co bylo pak, jako to mě fakt nenapadlo.



 Takže jsem spolu tancovali další tanec a občas si něco řekli. Musím říct, že byl jenom jeden z dvou lidí, kluků, kteří mi řekli, že hezky tancuji a on mi ještě řekl, že jsem hezká. Toho jsem si vážila, to mi nikdo neřekl. Celou dobu ale tak divně mluvil, až mi to bylo divný, Přišlo mi, jako by se mnou flirtoval, ale nechtěla jsem si to připustit. A pak se ke mě při jedný otáčce tak divně přitisl. Ale jako fakt úplně na těsno. A já v tu chvíli prostě zpanikařila. Zachránilo mě to, že jak se na mě v nečekaný chvíli přitiskl, stoupnul si mi na šaty a já jsem mu to v tu chvíli prostě začala vysvětlovat. Přiznám se, trochu, dobře, tak dost jsem vyšilovala. Chvíli mu trvalo, než přišel na to, co po něm vlastně chci a pak se konečně odtáhl. Musím říct, že jsem se celí zbytek písničky přála, aby už byl konec. Nevím, proč jsem tak vyšilovala, ale cítila jsem se strašně divně.

  Pak písnička konečně skončila a já se od něho rychle odlepila. Chvíli jsem nevěděla, co mám říct, pa jsem mu poděkovala za tanec a rychle se ztratila v davu. Co rychle, přímo jsem pelášila. Nakonec celí věneček probíhal tak, že jsem jenom doufala, abych ho nikde nepotkala. Dodnes nebím, co to mělo znamenat, ale možná to je dobře.

 Soo, doufám, že jste se u tohoto příběhu pobavili a napište mi, jestli byste chtěli více takových článků. Budu taky ráda za odběr na sociálních sítích a zde na blogu.

 Xoxo Clara