Ahoj všichni,
předem se omlouvám těm, co čekali na článek o Justinovi, ale ten je zatím stále v provozu. Stále na něm pracuji, i když se musím přiznat, že jsem teď měla tolik věcí, že jsem na to ani neměla moc čas.
Ale teď jsem tu s novým článkem, tam si ho snad užijete.
Víte, hodně lidí, hlavně lidí z mé rodiny, mi tvrdí, že jako malé miminko, a pak předškolák, jsem byla neskutečně hodné dítě. Pořád jsem se jenom smála, skoro nikdy jsem nebrečela (teda pokud se mi něco nestalo) a dokonce jsem si jednou dokázala celí den hrát s krabicí od banánů, aniž by o mě někdo něco věděl.
Jenomže s mým rostoucím věkem, se začal můj úsměv vytrácet. Už jsem se neusmívala tak jako před tím, a vůbec jsem nějak ztratila chuť do života. Ve škole mě začali "šikonavat" a já se trápila.
Teď už je to několik let, co jsem se se chytila zkroucených rtů. Není to tak, že bych měla nějaké deprese nebo tak, to ne, jen prostě nemám úsměv na rtech.
Teď už je to několik let, co jsem se se chytila zkroucených rtů. Není to tak, že bych měla nějaké deprese nebo tak, to ne, jen prostě nemám úsměv na rtech.
Samozřejmě, když mě někdo rozesměje, tak to se směju jako pominutá, ale jinak ne.
Tak doufám, že vám dnes nevadilo toto téma a užijte zbytek týdne.
Xoxo Clara
