Clara's memories

 Ahoj všichni,

  asi se vás nebudu ptát, jestli znáte libereckou zoo, protože tak 90% z vás ji zná.

 No, abych přešla k vyprávění, určitě si pamatujete, jak pěkně bylo v sobotu, nádherné sluníčko, teploučko, a přesně to nás vylákalo poprvé tento rok do zoo. A asi si umíte přestavit, kolik lidí to ještě tak napadlo. Na rovinu vám řeknu, že fronta byla opravdu děsně dlouhá.

 Po delším čekání jsme se dostali dovnitř, a začali obdivovat tu krásu, kterou nám příroda stvořila. Taky tak rádi jako já pozorujete zvířata? A které máte nejraději? Moje nejoblíbenější zvíře, je medvěd Grizzly a černá puma. To je taková krása, že si to člověk pořádně ani neumí představit. Pak taky miluji soby, kteří jsou neuvěřitelně rozkošní a nejradši bych měla nějakého doma.

 Dobře, dobře a teď vážně. Asi čtvrt hodiny, jsme mrzli venku a když jsme se konečně dostali do budovy, zjistily jse, že fronta se klikatí a my tak stáli ještě deset minut. Jakmile jsme tedy byli již opravdu v zoo, zahltil nás ten nesnesitelný pach, protože, co si budeme povídat, zvířata smrdí. Snažili jsme se jí projít co nejrychleji, ale ta trasa, co tam teď je, nám to jaksi neumožňovala. Nakonec jsme to zvládly a celí zlámaní a sradlaví, ale řeknu vám. Stálo to za to.


 Přidám vám tady pár fotek, které jsem vyfotila, snad se sám budou líbit.

Ahoj všichni,

 dnes jsem se rozhodla, vám zdokumentovat můj (ne)obyčejný den. Fotek teda sice moc nemám, ale tak snad nevadí, článek vám vše objasní.

 Dnes ráno, jelikož jsem nemusela vstávat brzo do školy, jsem si trochu přispala. Znáte takový ten pocit, když víte, že nemusíte ráno vstávat brzo, ale bojíte se, že nestihnete autobus, který vám jede až za dvě hodiny? Tak přesně toho jsem se já strachovala. proto jsem vstala už v sedm, a řeknu vám, nedělejte to, pokud nemusíte, mohla jsem se unudit k smrti. Nakonec jsem se tedy rozhodla, že když už  jsem vstala, mohla bych zacvičit a udělat něco proto, aby jsem si protáhla záda, díky kterým musím cvičit. OK, tahle věta byla zmatená, ale snad rozumíte.

 Takže jsem si tedy zacvičila a připravila tašku, s kterou jsem plánovala jet do města, do kterého musím díky návštěvě u lékaře, kterou tu však nechci rozebírat. V půl desáté, jsem nasedla do autobusu a za doprovodu hudby jsem se nechala unášet směr město.

 Ve městě jsem se vydala  za mámou do práce, s kterou jsem pak došla k doktorovi, u kterého jsem se zdržela tak tři čtvrtě hodiny. Hned po tom, jsme si prošli město, krámky a obchody a zašli na oběd.

 Po obědě jsem se vydala na návštěvu k babičce a cestou jsem udělala tuhle fajnovou fotku!

Ahoj všichni,

jak jistě víte, je masopust, a to by se nemohlo stát, že by nebyl článek o tom, jak jsem si jeho oslavu užila. Upřímně, já masopust nikdy moc nepodporovala a ani podporovat nebudu, aspoň pro zatím, ale jelikož byl u nás na vesnici průvod, nemohla jsem dopustit, to nechat jen tak být a připravit se o materiál pro dnešní článek.

 Ráno, jako obvykle v sobotu (masopust je až dnes, v úterý, ale my ho slavili už v sobotu.) jsem prováděla normální úklid. Zhruba v deset dopoledne, my ale zavolala babička, jestli nechci jít s ní, se podívat na masky. Samozřejmě jsem nemohla odmítnout. Tak jsem vyrazila s ní do středu dění. Nemám moc ráda, takovéhle akce, a proto jsem se docela styděla, když jsem fotografovala každou maličkost, která se naskytla a vypadala zajímavě. Každopádně jsem udělala několik fotek a počkala, než půjdou do průvodu. Do toho jse bohužel už nešla, protože mi byla docela zima a neměla jsem ani náladu.


 Chtěla bych upozornit, že lidé na fotkách byli obeznámeny s tím, že budou zveřejňovány na sociálních sítích, a předem jsem ze zeptala, jestli jim to nevadí. Nikdo s tím avšak neměl problém, takže fotky tu mohu s klidným srdcem vystavit.

A na rozloučenou jsem vám tady přidala jedinou povedenou fotku, z toho focení, při kterém jsem se tak ztrapnila, ale nevadí no. Snad jste si dnešní blog užily.

 Taky máte pocit, že se té zimy snad už nezbavíme? Já taky. Ono je sice pěkné, že je po dlouhé době zase tolik sněhu, ale čeho je moc, toho je moc.

 Přeci jenom, nic nemá na můj nejoblíbenější začáteční podzim, nebo jaro, kde všechno kvete a jarní deštíky buší do oken. Ani léto není k zahození. Taková pořádná opalovačka u moře, je k nezaplacení. Sluníčko svítí, večerní nálada přichází, začínají letní románky, na které teta zrovna nejsem, večerní diskotéka pro lidi, co se chtějí bavit. Mě osobně stačí večerní posezení s rodinou a k tomu dobrá kniha. Také se dají nafotit krásné fotky, které potřebuji k tomuto blogu a natočit videa.