dnes se Vám hlásím po dlouhé době zase se storytimem, protože jsem si říkala, že už jsem vám velmi dlouho nevyprávěla žádný můj trapný příběh, a zrovna nedávno, když jsme měli přehrávky, jsem se tak trochu ztrapnil před celou "komisí", což myslím stojí za vyprávění.
Takže, stalo se to 17. ledna, kdy, jak už jsem zmínila, jsme měli přehrávky. Začínat jsme měli kolem jedenácti, a tak jsme přesně v jedenáct seděli v kongresovém sále u nás ve škole, a odpočítávali minuty, kdy přijdeme na řadu, abychom to měli už hotové.
Moje první ztrapnění přišlo, když jsme si šla vylosovat, z čeho mě budou zkoušet. Dva týdny před zkouškami, jsme dostali papír, kam jsme si měli zapsat co budeme na přehrávkách hrát. To já Klára samozřejmě nebyla schopná pochopit, že, a zapsala jsem si tam jenom stupnici G-Dur a Beethovena.
Jenomže jsme si tam měli zapsat i písničky na klavír a na kytaru. A co jsem neudělala? Prostě jsem to tam nenapsala. Takže když mi učitelka chtěla zakroužkovat, co jsem si vylosovala, ejhle, první problém na světě. Musím přiznat, že na mě komise koukala jako na naprostého debila.
No, nakonec se to vyřešilo a já mohla hrát. Jenomže co se nestalo... Na potítku (místo, kde si skladbu zkusíš, než jdeš na věc) jsem si připravila noty na dvě hromádky: POTŘEBNÝ - NEPOTŘEBNÝ.
A co se nestalo, sebou jsem si samozřejmě vzala to NEPOTŘEBNÝ, že? Teď nastala otázka, jestli to mám nechat plavat a hrát z paměti a riskovat, nebo se přiznat a pro noty si dojít. Vybrala jsem si to druhé samozřejmě. Takže to byla druhá kapka.
No a nakonec, když jsem se představovala, jsem u Beethovena řekla normálně německy Walzer místo valčík, a za to jsem dostala poměrně sprda 😂 A to byla třetí kapka.
Ale světe div se, zkoušku jsem bez jediný chybičky úspěšně složila a získala tak za 1!
Takže ponaučen zní: i když se něco nemusí vydařit, neztrácejte naději a běžte dál, ono se to podaří.
Jinak, vím, že to byl trochu kratší článek, ale co nadělám, nebyla to zas tak dlouhá příhoda 😄
Mějte se pěkně a ahoj u dalšího článku.
Xoxo Clara
