Lifestyle PODCAST Travel PHOTO Rozhovory Seriály Blog Fitness Beauty Books

Pages

  • ŠTÍTKY

Clara's memories




Krásný dobrý den,
 Dnes jsem tu s novým rozhovorem, tentokrát s bloggerkou Ednou Novou, kterou jsem oslovila hlavně proto, jelikož píše blog vyloženě o „tabu“ tématech. Taky má nádherný styl psaní a osobně si myslím, že je to rozhodně někdo, kdo stojí za vaši pozornost. Její blog najdete zde.
 Tak vám přeji hezké počtení.

Většinou moje první otázka směřuje na to, proč jsi s blogem začala. Tentokrát ji ale trochu pozměním. Proč jsi začala psát blog, který se zaměřuje čisté jen na témata, která dost lidí považuje za tabu? Neměla jsi strach z toho, že tě za ně lidí odsoudí?

Blog mě naučil, že lidé mají určitou míru “tabu” rádi. Takže je dobré umět odhadnout, co lidé ještě snesou a co ne. 
Blog jsem začala psát v okamžiku, kdy se mi vše poměrně dařilo. Měla jsem novou skvělou práci, vztah, tudíž mi nějaké odsouzení bylo putna. A pokud chci být čtena, tak se s tímto druhem negativních reakcí musím smířit.




Zajímalo by mě, jak jsi došla k tomu, že sis blog založila na Idnes. Většina blogerek používá třeba Blogger, jako já, nebo WordPress, popřípadě úplně vlastní stránku. Zamýšlela ses nad tím předem? Třeba z důvodu, že se k článkům dostane více lidí a budeš tak moci diskutovat o těchto tématech s více lidmi, nebo jsi o tom vůbec nepřemýšlela a byl to jen prvotní impuls? 

Idnes jsem opravdu zvolila záměrně kvůli oslovení potencionálních čtenářů. Již kdysi jsem měla blogy, které byly hodně osobní, ale četla je jen hrstka známých či spřízněných blogerů. To jsem už nechtěla. Mé ambice se točily kolem nejasné myšlenky, že “budu objevena” a bude mi umožněno vydat knihu. Což je takový vtipný úlet, protože žádnou knihu nemám napsanou a vydávání blogových článků knižně mi nepřijde úplně férové vůči čtenáři.

 Doufám, že tuto otázku nebudeš brát zle, myslím jí pozitivně. Pokud nebudeš chtít odpovídat, nemusíš, ale abych řekla pravdu, jméno Edna není zrovna obvyklé, avšak musím podotknout, že se mi velmi líbí. Chci se ale zeptat, jelikož píšeš o takovýchto tématech, setkala ses někdy třeba s nějakou šikanou ohledně toho, jak se jmenuješ?

Bejvalka mého partnera mě nazvala Ednou Bednou, což považuji spíše za úsměvné.




 Abych zase položila jednu ze svých obvyklých otázek, máš nějaké vzory, které sleduješ, třeba se od nich i v nějakých ohledech a inspiruješ?

Pokud myslíš nějaké blogery, tak žádné takové nemám. Inspirují mě knihy, které čtu. Třeba taková série Patrick Melrose je pro mě teď vrchol dokonalosti. Drsné téma, které je podáno originálně (co dialog to krása) a s nadhledem. 
Ráda bych se přiblížila onomu ideálu psát jednoduše, ale nikoliv blbě. Psát s humorem o těžkých věcech, zároveň nesklouznout ke klišé. A ještě využívat krásy českého jazyka. Mám v lásce různé patvary slov.

 Tady musím poznamenat, že se ti to daří velmi dobře, tvoje články jsou prostě výborné.

 Vždy se snažím vymyslet do každého rozhovoru nějakou originální otázku, dnes mě napadlo guilty pleasure. Máš nějaké?

Ono to není moc “guilty”, protože v tom jedou skoro všichni kolem. Kafe a knihy. Ale možná lehce guilty bylo, že jsem pila jednu kávu denně i v těhotenství.

 Mě přijde, že knihy jsou tak na rozhraní, protože je část lid, které na ně prostě nedá dopustit, a pak jsou lidi, kteří si nepamatují, kdy naposledy drželi knihu v ruce. Bohužel mám pocit, že třeba v mém okolí mezi mladými lidmi je spíše ta druhá skupina a upřímně mě to velmi mrzí. Každopádně já na ně nedám stejně jako ty nedám dopustit. Stejně tak kafe, prostě ho miluju!

 Jak reaguje tvoje okolí na to, že bloguješ?

Moji ex partneři z toho nebyli z pochopitelných důvodů příliš nadšeni, neboť je nelíčím příliš pozitivně. Můj ex mi dokonce napsal, že se v těch blozích konečně zjevila má skutečná zlá povaha. Mrzelo mě to. 
Jinak jsou reakce rodiny, přátel, známých převážně pozitivní.




 O jakém tématu píšeš nejradši?

O lidech. O tom, jak jsme nedokonale dokonalí, směšní a úžasní zároveň.

 S tím souhlasím!

S jakými odezvami se setkáváš? Jsou spíše pozitivní, nebo negativní? (Nemyslím teď třeba na tvůj styl psaní, ale obecně na témata )

Myslím, že lze najít pozitivní i negativní reakce. Překvapivě jsou pozitivní reakce spíše od mužů.

Poslední otázka, jak bys ohodnotila celý tento projekt s rozhovory.

Hodnotím ho hodně pozitivně!
Zaprvé polichotilo značně mému egu, že jsi mě o rozhovor požádala. Co si budeme povídat.
Zadruhé mi otázky sedly.
Zatřetí… Tohle není jen bezduché sdílení spřátelených blogů. Představíš blogera, on pak na svém blogu či jiné síti zveřejní odkaz na tvůj rozhovor. A jede to! A má to styl!

 Jee. Tak to děkuji, to mě hodně potěšilo, že to někdo takto vidí. Jsem ráda, že vám to, jako čtenářům něco přináší a dozvídáte se nové a zajímavé věci.

 Tak jo, ještě jednou bych tu chtěla poděkovat Edně, že si na mě udělala čas, moc si toho vážím! Teď bych vám chtěla popřát už jen hezký advent. Je neuvěřitelné, že je dnes již druhá adventní neděle! Užívejte posledních minut odpočinku a zítra vstupte do nového týdne pravou nohou!

 Xoxo Clara

Share
Tweet
Pin
Share
No komentářů



 Krásný dobrý den vám všem,

  jsem tu s novým rozhovorem, tentokrát velmi speciálním. Není totiž s blogerem, ale s českou spisovatelkou Lenou Valenovou, se kterou jsem před časem, je to asi necelý rok navázala spolupráci a podílela se na její nové knížce Cool Girl!. Optala jsem se jí, zda by se mnou nebyla ochotná udělat rozhovor a na souhlasila, takže tady ho máte! Snad si ho užijete. 😀

 Proč si se stala spisovatelkou? Byl to tvůj dětský sen, nebo jsi k tomu došla až časem?

Co si pamatuju, vždycky jsem chtěla být spisovatelkou. Už jako malá jsem si vymýšlela příběhy a jen co jsem se naučila psát, začala jsem si je i zaznamenávat. Dodnes mám schované básničky a krátké příběhy z doby, kdy mi bylo sedm, osm let.





 Co tě přimělo napsat svoji úplně první knihu?

Naštvala jsem se. Sama na sebe. Poté, co jsem už po několikáté odložila dočtenou knihu s pocitem, že měl příběh skončit jinak, postavy udělat jiná rozhodnutí a vůbec…, následovalo klasické: Když jsi tak chytrá, tak proč nenapíšeš nějakou knihu sama? A bylo to. Bydlela jsem tehdy v Londýně a po práci a ve volných chvílích jsem chodila do kaváren u řeky Temže s výhledem na Big Ben, četla si, přemítala nad vším možným a srkala u toho kapučíno. Po jednom takovém kavárenském návratu domů jsem usedla k počítači, otevřela novou stránkou Wordu a začala psát příběh, který mi ležel v hlavě už od středoškolských let. O pět let později jsem držela v ruce všechny čtyři díly Moře nálezů a ztrát, které letos doplnila pátá kniha – Cool Girl!.

 Ten pocit znám. Snad mě také někdy přiměje sednout si a napsat tu moji vysněnou knihu. Obdivuju tě, že jsi u toho psaní vydržela, já jsme kolikrát něco rozepsala, ale pak už nevěděla jak dál, a tak jsem to nechala být.

 Jak jsi se psaním začínala?

Psaní příběhů mě bavilo odjakživa. I když čeština zrovna nepatřila mezi moje oblíbené předměty a ze slohových prací jsem měla málokdy jedničku. Než jsem se pustila do rukopisu Náhodných lhářů, neměla jsem se psaním příběhů v takovém rozsahu absolutně žádné zkušenosti. Nikdy jsem psaní nestudovala, ani nečetla žádnou příručku o tom, jak napsat knihu. Byla to pro mě jedna velká neznámá. Strašně moc jsem ale chtěla příběh Eleny a Michaela sepsat a dát mu knižní podobu.


 Jak získáváš inspiraci na knihy? A jak tě napadlo vytvořit interaktivní knihu jako je Cool Girl!?

Příběhy jako takové mě napadají sami od sebe. V jednotlivých scénách se pak odrážejí situace, které zažívám, problémy, se kterými se potýkám i místa, která navštěvuji. Díky mojí lásce k cestování je to o to jednodušší. New York je pak samostatnou kapitolou... :) K napsání právě vydané Cool Girl! mě navíc inspirovala i vlastní středoškolská léta, období dospívání a hledání sama sebe. Stejně jako Tina, Marta a Anet, i já jsem se dříve věnovala společenským tancům, závodně běhala a chodila do hudební školy.
A proč interaktivní kniha? Ráda prožívám knižní příběhy společně s jejich hrdiny. Chtěla jsem proto vytvořit příběh, na kterém by se mohli podílet z části i samotní čtenáři. Aby nebyli jen jeho pozorovateli, ale přímo jeho součástí.

Mě ten nápad upřímně úplně nadchnul, protože když někdo bude třeba kvůli konci v knize, může se „udělat“ ten „vlastní“ konec.




 Máš nějaký spisovatelský (nebo jakýkoliv) vzor?

Neřekla bych přímo spisovatelský vzor. Mám samozřejmě své oblíbené autory, ale při samotném psaní se snažím jít svou vlastní cestou. Nesnažím se kopírovat žádné zavedené postupy. Ráda při psaní experimentuji a vymýšlím si vlastní koncepty. Asi bych ani nedokázala psát podle nějaké šablony, nebo předem zadaného tématu. Právě ta možnost dělat si věci po svém, mě na psaní baví asi nejvíc.

S tím souhlasím, psaním se tvoří úplně nový svět plný možností.

Máš nějakou radu pro lidi, kteří se snaží napsat svoji prvotinu?

Hlavně to nevzdávat! Určitě si také hned na začátku ujasněte, proč píšete a co tím chcete dokázat. Jinak se po počátečním nadšení budete jen těžko nutit k proseděným hodinám u počítače. Je třeba si ze psaní udělat návyk a také počítat s tím, že text budete ještě mnohokrát přepisovat. Nikdy byste proto neměli považovat první verzi za tu konečnou. Psaní knihy je opravdu dlouhý krkolomný proces. Bez jasné motivace, cíle a vytrvalosti hrozí, že skončíte někde v půli a váš rukopis nikdy neopustí pomyslný šuplík.

Máš ve svém okolí podporu ohledně psaní knížek?

Určitě. Tou největší podporou je můj muž, který je sám velký knihomol, zároveň i skvěle píše. :) Byl to také on, kdo věděl jako první o mém úmyslu napsat a vydat knihu. Mám samozřejmě ohromnou radost, že se z mých knížek těší i moje okolí, i když nejsou přímo cílovými čtenáři.

 Co je tvůj největší sen?

Tak to je překvapivě těžká otázka. Mám totiž spoustu snů, které se týkají různých oblastí života. Těžko bych asi vybírala jen ten nej. Ten aktuální, spisovatelský je vydávat alespoň jednu knihu ročně. A takovým tím vzdáleným snem mimo realitu, je vidět postavy z mých knih oživnout na filmovém plátnu. Jsem si jistá, že by to potěšilo mnohé čtenářky série Moře nálezů a ztrát. :)  

V tom filmu tě plně podporuji. Podle mě to je úplně to nejkrásnější, co se může spisovateli stát, že se rozhodnou jeho knihu natočit! Doufám, že se ti to někdy povede.




 Jak jsi vydržela napsat knížku na pokračování? Přesně na 4 díly. Nedocházela ti inspirace?

Inspirace rozhodně nedocházela, spíš naopak. Když jsem začala psát první knihu, neplánovala jsem přímo knižní sérii. To, že budu muset příběh rozdělit do víc knih, přišlo zcela přirozeně při psaní prvního dílu s tím, že jsem si od samého začátku stanovila osnovy, co se v kterém díle stane, jak se děj a postavy v jednotlivých knihách posunou atd. Věděla jsem dopředu i to, jak který díl začne a skončí. Těšila jsem se pak už jen na to, jak budu jednotlivé linky spojovat dohromady. Miluju ten příběh a jeho postavy, a proto i samotné psaní mě nesmírně bavilo. Nikdy jsem tak neusedala k počítači s pocitem, že musím něco napsat, nebo že musím vymyslet, jak to bude pokračovat. Zápletky, rozhovory a potyčky mezi postavami, stejně tak jako doprovodné náměty mě napadaly průběžně během dne a já se pokaždé těšila, až zase přidám další díl do skládačky.

Jaký máš názor na Pointu?

Myslím, že Pointa je skvělou alternativou pro české autory, která spojuje výhody samonákladu se zázemím klasického nakladatelství. Moje očekávání a představy, se kterými jsem do projektu šla, byly rozhodně naplněny. Byla to pro mě zároveň i neocenitelná škola po té profesní stránce. Jako autor nejsem odborníkem na všechno, a proto byla pro mě důležitá i profesionální podpora, jak přímo z týmu Pointy, tak hodnotné informace a kontakty, které najdete na jejich portálu. Výroba knihy není záležitostí dvou lidí, ale hned celého týmu různých profesí a tady máte vše, co k tomu potřebujete na jednom místě. Našla jsem si tam i skvělé kolegy, kteří mi pomohli dotáhnout moji představu do konečné podoby a když jsem potřebovala s něčím poradit, nebo vyřešit nenadálý problém, bylo se na koho obrátit. Prostě nebyla jsem na to sama. Právě tohle asi považuji za největší přidanou hodnotu Pointy. Mohu ji doporučit jak začínajícím autorům, kteří se teprve seznamují s procesem vydávání knih, tak již těm zavedeným, pro které Pointa může znamenat větší flexibilitu, a především absolutní kontrolu nad výslednou knihou.

Ano, s tím naprosto souhlasím. Pointa je v tomhle, alespoň na českém trhu, naprosto výjimečná a podle mě velmi dobrá firma.

 Jak bys ohodnotila naší spolupráci?

Bylo to poprvé, co jsem využila služeb Beta čtenářů a z mojí strany to byla rozhodně příjemná, a hlavně hodnotná spolupráce. :)

 I já jsem moc vděčná za tuto spolupráci, hodně mi toho dala a doufám, že podobných spoluprácí se ještě pár objeví!

 Knihu si můžete koupit ZDE nebo v knihkupectví.

 Také doufám, že se vám článek líbil a chci se zeptat, zda jste někdy někdo měl třeba podobnou zkušenost jako já, nebo jako Lena. Jinak, si užijte krásný zbytek týdne!

 Xoxo Clara
Share
Tweet
Pin
Share
No komentářů


Krásné odpoledne,

 dnes jsem ti s novým rozhovorem s Luckou z blogu moodytime.cz. Doufám, že si to užijete, a napíšete mi třeba nějaké tipy na další blogery, se kterými bych mohla udělat rozhovor! 😄 

Proč jsi s blogem začala a kdy?

 Psaní mě bavilo asi odjakživa, hodiny češtiny byly moje nejoblíbenější. Pak se k tomu přidala 
láska k fotografii a já chtěla tyhle dvě činnosti propojit a nějak zužitkovat. Nepsat si jen pro 
sebe do šuplíku a nemít fotky jen uložené v počítači, kde je nikdy nikdo neuvidí. První blog 
jsem měla už někdy na základce, pořádně jsem se blogování ale začala věnovat až když jsem 
byla starší. 😀

Máš nějaké vzory? Pokud ano, koho?

 Je hodně lidí, které obdivuji pro to co dělají, ale nikoho konkrétního za svůj vzor nepovažuji.

Co máš na sobě nejradši?

 Tahle otázka mi dala hodně zabrat. Ne protože bych na sobě neměla nic ráda, ale protože
nedovedu říci, co na sobě mám nejradši. Nechci, aby to vyznělo namyšleně nebo jako
vychloubání, ale já se mám ráda tak nějak celkově, taková, jaká jsem se vším všudy.
Vím, že to zní jako klišé a jistě, jsou věci, na kterých musím pracovat, a nejsem s nimi třeba
stoprocentně spokojená, ale vybrat něco, co bych na sobě měla nejradši mi nejde.

 Rozhodně musím říct, že to určitě nezní jako klišé. Spíš jsem ráda, že existuje někdo takový, kdo se má rád a respektuje se. 😄




Jak jsi získala vztah k focení?

 Chodila jsem na uměleckou základku, kde jsme každý rok jezdili na plenéry, takové umělecké
školy v přírodě. Tam jsme hodně kreslili, fotili a tvořili různá videa a prezentace. Plenéry jsem
milovala a když se na to teď koukám zpátky, je úžasné, jak moc naše škola žáky podporovala
v tvoření a kreativitě. Taky jsme se museli účastnit různých fotografických soutěží, takže jsme
fotili skoro pořád. Nejdříve jen na malý kompakt, a ta kvalita nebyla nic moc, ale hrozně mě
to bavilo. Když jsem šla na střední dostala jsem od rodičů zrcadlovku a od té doby se pro mě
focení stalo největším koníčkem.

Je to něco, co bys chtěla dělat jako svoje povolání?

 Zatím neplánuji být fotograf na plný úvazek, rozhodně si ale focením chci přivydělávat. Letos
jsem začala fotit na akcích a v rámci práce v marketingové agentuře fotím produktové fotky
pro klienty. Jsem nadšená, že lásku k fotografii můžu využít právě v práci. Zároveň si teď
sestavuji portfolio, abych se mohla jako fotografka lépe prezentovat.




Co nejraději fotíš?

 Nejraději fotím asi přírodu. S přítelem hodně cestujeme a často vyrážíme do lesů a hor.
Horské hřebenů se zbytky sněhu, mlha vznášející se nad údolím, slunce prosvítající mezi
kmeny stromů, člověk v nedotčené přírodě, takové fotky dělám nejraději.

Je něco, co bys na sobě chtěla změnit, ale nejde ti to?

 Pokud bych něco mohla změnit, tak je to určitě to, jak se z věcí nervuju, i když třeba ani není
tolik proč. Když jdu do něčeho nového a neznámého, dovedu být pěkně vystresovaná. Určitě
v tomhle ale nejsem sama. Snažím se si věci tolik nebrat a koukat na ně s nadhledem, ale
rozhodně v tom ještě nejsem tak dobrá, jak bych chtěla.



 Tak tohle mám úplně stejně! 😄




Co je tvůj největší sen?

 Momentálně je mým velkým snem přestěhovat se do většího bytu, který si budu moci zařídit
podle svých představ. Přála bych si, aby v něm byl dostatek světla a měl alespoň malý
balkonek. Časem bych si opravdu přála mít chatičku někde v horách, kam se budeme moci
ukrýt na víkendy a na dovolenou a být tak blíže přírodě.

Co bys poradila začínajícím blogerům?

 Nepište blog jen z důvodu, že si myslíte že to je in, pište blog, pokud máte co říct, a protože
se chcete o něco podělit. Nekvalitních blogů, které nepředávají nic nového tu je spousta.
Buďte sví a pište články co dávají smysl. A hlavně to nevzdávejte, když hned nebudete mít
vysokou návštěvnost, to chce trpělivost.

Kdybys mohla, jakou slavnou osobnost, ať již živou či mrtvou, bys chtěla poznat?

 Pokud bych si někoho mohla vybrat, byli by to Peter McKinnon nebo Sorelle Amore. Oba to
jsou fotografové, ale každý s úplně jiným stylem. Doporučuji sledovat jejich práci na
Instagramu i YouTube, rozhodně to stojí za to.

Proč sis vybrala jako název blogu Moody time?

 Vymýšlení názvu blogu byla velká výzva. :D Původně byl můj blog anonymní, nebyla tam
jediná fotka, kde by mě někdo mohl poznat. Tehdy jsem ani neměla přesně určené, o čem
budu psát, byl to spíš takový můj internetový zápisník myšlenek. Moody time je v překladu
něco jako náladový čas a ten název měl prostě pojmout cokoliv, co se na blog rozhodnu
přidávat. No a časem mi přirostl k srdci. ♥️




Chtěla bys tvořit i na nějaké jiné platformě, než jenom blogu? Pokud ano, na jaké?

 Kromě blogu je možné mě sledovat ještě na instagramu @lucie.kre, kam dávám fotky, které
se třeba na blogu neobjevily. Určitě tam chci začít být mnohem víc aktivní, protože fotek
mám zásobu, jen jsem teď nestíhala nic moc sdílet. Plánuju také založení ještě jednoho čistě
fotografického účtu, více profesionálního. Zatím ale nemám v plánu přesouvat se nikam dál.

Jak se ti líbí tento koncept rozhovoru s blogery?

 Myslím, že to je skvělý nápad a jsem moc ráda, že mohu být součástí. Vzájemná podpora a
propojení blogerů je podle mě hodně důležité. Člověk se pak cítí mnohem více součástí
nějaké komunity, kam si může jít pro radu nebo pro inspiraci, namísto toho, aby jen osaměle
ťukal doma do klávesnice. Těším se na to, s kterými blogery budeš tvořit další rozhovory. ♥️

Já bych chtěla poděkovat tobě, že jsou souhlasila a účastnila se. 

Doufám, že jste se v rozhovoru dozvěděli něco zajímavého! ♥️ Mějte se krásně, užívejte krásného podzima! 💛

 Xoxo Clara
Share
Tweet
Pin
Share
No komentářů


Krásný dobrý den všem,

 dneska opět pozdě, jelikož mi vybouchl rozhovor na tento měsíc a musela jsem dva rozhovory tím pádem přesunout, absolutně jsem nestíhala, ale snad mi to odpustíte a i tak si užijete článek. 



 Proč jsi s blogem začala? Klasická otázka, která nemoha chybět!

 Proč jsem s blogem začala? No asi mě bavilo psaní. Nejsem si úplně jistá, protože mám trochu problémy s pamětí, haha . Můj první blog jsem založila, když jsem byla na základce a chtěla se kreativně vybít. Dokonce ještě funguje, ale je to spíš vtipná vzpomínka než cokoliv jiného. Aktuální blog jsem založila v roce 2012. Přidávala jsem tam různé články ohledně módy, nehtů, kosmetiky a tak. Pak jsem psala o cvičení a receptech, protože jsem měla období každodenního šílenýho cvičení. Docela se to setkalo s úspěchem, spousta holek moje články četla a komentovala. Pak jsem psaní utnula. Pár článků jsem napsala v roce 2016-2017, ale nic moc. A poslední aktuální fáze trvá od minulého června. Já nepsala z důvodu, že jsem se trápila s nízkou návštěvností. Pak jsem si říkala, že je mi to fuk a že budu přidávat to, co chci – šminky, knihy, úvahy, cvičení, filmy, seriály, tipy a triky… Předtím jsem myslela, že úvahy na blog nepatří, ale protože je miluju, tak jsem se překonala😁






Máš nějaké vzory? Pokud ano, koho?

Hele, spíš ne. Můj vzor je moje máma, protože i přes všechny 💩 je naprosto úžasná, obětavá a fakt chytrá. Inspiruje mě být v budoucnu dobrou mámou. Já jsem si vzorem spíš sama sobě, nerada se porovnávám. Dělala jsem to jako mladší a hrozně se mi to znechutilo, protože mi to nic nedalo. I když kecám… můj vzor je Otto Bohuš a Pavel Šenkapoun. Oba dělají copywriting jako já, ale jsou tak dobří, že to ani není možný😁. Otto si vydělává těžký prachy a Pavel na mě zase působí vyrovnaně, mile a nad věcí. Spíš mám tedy profesní vzory.

Proč právě blog s názvem Ztracena v Praze?

      Ono to jen zrcadlí pravdu. Jak k tomu došlo? Byla jsem s kamarádem venku a říkala mu, že i když jsem Pražák jak poleno, nejsem schopná se v Praze zorientovat. A on řekl, že jsem Ztracena v Praze. Hned se mi to zalíbilo a já svůj blog přejmenovala. Takhle se blog totiž nejmenoval. Což je asi pro některé novinka.


Tady jsme se zasmála, protože je to podle mě fakt originální způsob, jak pojmenovat blog. 😀

Co máš na sobě nejradši?

      Na sobě mám nejradši upřímnost, empatii, vřelost a schopnost se pro něco zapálit. Obecně se mám ráda, takže se ráda chválím😁. Ale byla to složitá cesta...

      Jak často cestuješ do zahraničí a jaká je tvoje nejoblíbenější země?

      Jéje, tohle není otázka vůbec pro mě. Já totiž moc necestuju. Ráda si šetřím, takže cestování zatím lehce zanedbávám. Ale mám v plánu pracovat externě v nějaké jiné zemi, tak si to vynahradím. Moje nejoblíbenější země z těch, co jsem navštívila, je Španělsko. Tam se mi moc líbilo. A ačkoliv jsem tam nikdy nebyla, tak mám ráda Vietnam a Dánsko. Nejoblíbenější město je Praha❤.
     
      Co je tvůj největší sen?

      Dělat to, co mě baví. A musím říct, že teď se mi to plní, takže jsem šťastná jako blecha. Bojím se, že se mi ten sen jednou rozplyne a já se probudím. Ale zatím, ťuk ťuk, je vše ok. A abych byla přesnější, tak mě baví digitální marketing. Teď dělám copywriting a chystám se na sociální sítě a SEO.

       Co bys poradila začínajícím blogerům?

      Dávat si pozor na slovosled, gramatické a pravopisné chyby. To je to nejhorší, co na blozích vídám. Chyby. Protože mě psaní baví a sama svoje chyby musím „vidět“, tak si jich všímám i jinde. Což je někdy otravný😁. Než článek vydáte, tak si ho 2x přečtěte. V klidu a třeba až za několik hodin. Nebo ho dejte přečíst kamarádce, mamce, příteli… Dále neformátovat článek na střed, je to příšerný zvyk a spousta čtenářů odejde, protože to pro lidské oko není přirozené. Pak zvýrazňovat slova/věty, tvořit odstavce a nepoužívat složitá souvětí. Já mám například problém se slovosledem, což je trochu peklo, hrozně těžko se toho zbavuje. Co se týká témat, tak to prostě chce zkoušet. Můžete psát o jednom tématu nebo o x, to je už záleží na Vás🙂.

Kdybys mohla, co bys světě změnila?

      To je hodně těžká otázka… Já bych u lidí asi zmírnila aroganci a zvýšila jejich ohleduplnost. Já jsem obvykle hodně ohleduplná a snažím se, co nejméně překážet, ale lidi to ani neocení, ani nechápou. Myslím, že kdyby lidi byli víc v klidu, tak by se žilo lépe. Pak by se mohli zaměřit na problémy, které Zemi trápí.
   
      




 Proč jsi začala s Youtubem?

Nooo, já jsem začala a poměrně rychle skončila. Ale začala jsem kvůli tomu, že se ráda dělím o tipy a triky. Baví mě šminky, filmy, knihy a baví mě to předávat dál. Takže jsem se chtěla víc přiblížit lidem a rozšířit okruh lidí, kterým bych mohla poradit, pomoci nebo je inspirovat.

Jak se ti líbí tento koncept rozhovorů s blogery?

Je to paráda, fakt mě to baví. Myslím, že tohle propojování je naprosto boží a palec nahoru za to, že jsi s tím začala.



Za to teda upřímně strašně moc děkuji! A jsem ráda, že to čtete a baví vás to. A taky se mi vás hodně přihlásilo a já doufám, že se mi jednou podaří vás všechny do tohoto rozhovoru dostat a poznat vás! Děkuju všem!





Pardon, jestli jsou dnes v tomto článku chyby, píši ho v takové ošemetné situaci, kdy se všechno s prominutím totálně pokazilo a můžu za to tak trošku já... Ach jo, že nemůžu držet jazyk za zuby. Proto všechny chyby opravím v následujících dnech, až na tu bude trochu víc času, a hlavně myšlenek a nervů. Děkuju za pochopení! ❤

Xoxo Clara  












Share
Tweet
Pin
Share
No komentářů





Krásný dobrý den,

Pokračuji v tom, co jsem slíbila a postuji rozhovor s Klárkou Pavelkovou z blogu Blogerka Klárka.  Její blog najdete zde.

Doufám, že si článek užijete!

Jako první jsem samozřejmě začala s úplně klasickou otázkou. 

Jak jsi vlastně s blogem začala?

 Ono se to zdá jako strašně snadná otázka, ale zdaleka tomu tak není. Ty první impulsy asi přicházely, když jsem na sociálních sítích začala objevovat stále více blogů a blogerek. Začalo mě to tak nějak lákat. Stejně jako natáčení videí. Ale na to jsem moc velká stydlivka. Až jsem se jednou zhoupla a řekla si, že to zkusím. Tak jsem založila fitness blog. Ten jsem vedla asi rok. Ale pak mě to omrzelo. Nenaplňovalo. Dlouho jsem přemýšlela, co s tím. A nakonec jsem jej zrušila. Pak mi ale začalo psaní chybět. Chtěla jsem tvořit znovu. Všechno. O sobě. Co se zrovna naskytne, na co bude nálada. Tak jsem se pustila do tvorby osobního lifestyle blogu. A ten vedu do teď. Impulsem tedy bylo prostě zkusit něco nového a následně to přerostlo v část mých dnů. 

Pak jsem se zeptala, zda má blogerské či jiné vzory, které ovlivňují její tvorbu.

 Asi úplně ne. Ale hodně se mi líbí, jak se vypracovala Péťa Elblová, co všechno se jí podařilo a co všechno momentálně stíhá a tvoří. Má moc hezký Instagram, píše články, natáčí videa a ještě má rozjeté projekty. Žije tím. A já jí to moc přeju. Takže asi jen ji bych sem tak nějak zařadila. Jinak blogerscénu vyloženě nesleduji, občas mrknu na nějaké články, popřípadě na to, co nasdílí blogeři v naší malé (docela osobní) skupince.

Zajímalo mne také, jestli má nějaké téma, co na blogu preferuje, co čte ráda u ostatních a podobně. 

  Ty brďo, asi úplně ne. Ráda mrknu na knižní recenzi, když je to můj žánr, na úvahu, nákupy, sem tam něco cestovatelského. Prostě tak různě. Co mě zaujme... 
A o čem já nejraději píšu, to ti asi taky úplně nepovím. Baví mě všechno, proto mám lifestyle blog, abych mohla psát, na co budu mít chuť a nenarušilo to celkový koncept. Takže tak. 

Jelikož jsem chtěla o knížkách mluvit už od samého začátku, tato odpověď se mi hodila pro další otázku. Jaký typ knížek nejraději čteš?

  Pár jich tam je. Ale moc číst nestíhám, bohužel. Čeká mě příští rok maturita, tak se budu muset pustit do maturitní četby. Takže na nějaké jiné, zajímavější knížky, které bych si sama vybrala, nebude čas už vůbec. Ale jinak nějaké oddechové, romantické...



Tady bych ještě jednou chtěla popřát pro následující maturitu hodně štěstí! 

A co se také týká maturity? Zaměstnání. Zeptala jsem se tedy, zda nějaké vysněné povolání, které ji láká.

 Láká, jedno konkrétní, ale nechci to zakřiknout, tak jej nepojmenuji. Potřebuji na něj totiž VŠ a potřebuji se na ni dostat. Tak radši... :3

V následující otázce jsem se vrátila zpět k blogu. Zajímalo mě totiž, jak na její blogování reaguje její okolí. 

 Mamka kouká na každý článek, taťka sem tam mrkne. Přítel vidí každý text ještě před vydáním nebo hned po. Kontroluje překlepy atd. Přátelé to buď vědí, ale nekomentují, nebo nevědí. Občas je celkem legrace, když někde na poli nebo na zahradě něco fotím, mám u toho celkem vtipné pózy, pravou nohu metr a půl od levé, zadek v mracích, a procházejí lidé. Ty výrazy mě fakt baví!
  
Musím říct, že jsem ráda, že hodně lidí okolo blogerek to bere takhle dobře. Jsem ráda, že lidé podporují své blízké v tom, co dělají. 

Otázka, která se týkala toho, jak dlouho bloguje, nemohla chybět!

 Tento blog mám od roku 2016, v březnu to byly tři roky. Ale musela jsem teď mrknout, z hlavy si to nepamatuji. Není to pro mě úplně důležité. 

Musím říct, že toto je zajímavé. Zjistila jsem totiž, že mnozí lidé si velmi zakládají na tom, co jak dlouho kdo dělá a podle toho lidi hodnotí. Jsem ráda, že se ještě najde někdo, kdo si těchto věcí moc nevšímá. 

Nechyběla ani otázka, co ráda dělá ve volném čase kromě blogování.

 Jasně. Jsem hodně aktivní člověk, dělám pořád něco! Hraju florbal. Když nemám tréninky nebo zápasy, cvičím doma. Máme pejska, takže chodíme na procházky. Tvořím charitativní věci do aukcí pro útulky. Chodím na brigádu. Občas doučuji. Bohužel se (občas) i dost učím. Jinak trávím čas s přítelem a rodinou.

Co bys doporučila začínajícím blogerům?

 Nechat si poradit. Já sama jsem tedy neměla problém s gramatikou, ale občas když vidím nějaké mladší blogery, nedá se to číst. A odcházím. Takže když je mu doporučeno, aby to dal před vydáním někomu přečíst nebo si nastudoval pravidla, měl by to udělat. Totéž co se týká designu. Když se dozví, že žluté písmo na růžovém pozadí prostě nejde číst, měl by se nad tím zamyslet. A neměli by se do ničeho nutit. No a, že někdo vydá článek každou středu. No a, že teď letí kosmetika. Prostě by měli zůstávat sami sebou, psát podle sebe, svého času a svých zájmů.

S tímto naprosto souhlasím, a jak už jsem napsala Klárce, sama se touto radou snažím řídit. I když s tím mám někdy problém. Vím ale, že pokud si nenechám poradit, budu stále dokola opakovat stejné chyby a nikam se neposunu. Proto se s tímto ztotožňuji a začínajícím blogerům doporučuji to samé!

A poslední otázka zněla takto: Jak bys popsala pár slovy tento rozhovor?

 Moc příjemný. Při odpovědích jsem se cítila, jako bych si povídala s kamarádkou. Děkuju.

Já taky děkuju. Jsem ráda, když můžu tyto rozhovory s blogery dělat a dozvědět se tak něco zajímavého i o jejich soukromém životě. Proto se nezaměřuji až tak moc na jejich tvorbu, spíš na to, aby čtenáři poznali, že jsme všichni jenom lidé, děláme chyby, učíme se z nich, a to všechno akorát předáváme dál prostřednictvím našich blogů. 



Doufám tedy, že jste si dnešní článek užili, dozvěděli se něco zajímavého o Klárce z blogu Blogerka Klárka a budete se těšit na další článek, který vyjde za týden, a bude to shrnutí za první týden mé dobrodružné cesty, která mě čeká již tuto neděli!


Xoxo Clara




Share
Tweet
Pin
Share
2 komentářů
Older Posts

Me

Me

About me

Jsem dívka, kterou odjakživa bavilo psaní. Toto je můj blog, na kterém neustále dřu, a myslím, že je to rok od roku stále jenom lepší. Ještě se pamatuji na svoje začátky. Měla jsem blog na Wordpress o knížkách, ale nikdo ho tehdy nečetl. Měla jsem tam asi 3 příspěvky, ale nějak to nebylo ono. Pak jsem se rozhodla psát blog o životním stylu a založila si profil na bloggeru. A tam jsem také již zůstala. Bloguji od roku 2017 (na tomto blogu). Studuji na střední škole obor Předškolní a mimoškolní pedagogika. A mým největším snem je žít v Londýně a živit se jako dětská psycholožka!

Xoxo Clara

Follow Us

  • facebook
  • twitter
  • youtube
  • Instagram

KONTAKT

Pokud mě budete chtít kontaktovat ohledně spolupráce, použijte prosím tento email.

claras.memory@gmail.com

Pokud mě budete chtít kontaktovat jen tak, použijte prosím kontaktní formulář, který je uveden níže. ❤😊

INSTAGRAM

MŮJ PODCAST

MŮJ PODCAST

Kontaktní formulář

Jméno

E-mail *

Vzkaz *

Facebook

Používá technologii služby Blogger.

POPULAR POST

  • MY FITNESS PROGRAM | RADY A MOJE ZKUŠENOSTI
    Ahoj všichni, dneska jsem si pro vás připravila článek o cvičení. Jelikož sama ráda cvičím, čtu různé články a tak, rozhodla jsem se, že ...
  • 15 Birthday
     Jako všichni lidi, které kdy žili, i já jsem oslavila patnácté narozeniny. Ptáte se, jaký to byl pocit? Řeknu vám to tak... Ani vám t...
  • POPULACE KNIH OD CELEBRIT | MŮJ NÁZOR
    Ahoj všichni, pokud jste, tak jako já, doslova závislí na vašich idolech, slovo závislí věřte přeci jenom s rezervou, určitě víte o ...

Created with by ThemeXpose