srdečně vás tu vítám po mé menší pauze, kterou jsem si teď asi měsíc až dva dopřávala. A rovnou jsem si říkala, že když už tak trochu začínám od znova, možná by nebylo od věci změnit můj vydávací den z pátku na pondělí. A i když se mi možná vždy v pondělí nepodaří z jakéhokoli důvodu článek vydat, už mě to upřímně nijak netíží. Nejsem žádný, doslova žádný vlivný influencer. Jsem jen holka, co baví psaní a ráda se přes svůj blog zdokonaluje. A jeslti kvůli tomu ztratím pár z toho minima mích čtenářů, tak ať. Celebrita se ze mě stejně nikdy nestane, a upřímně si nejsem ani jistá, zda bych o to stála.
Ale i přesto, že jsem tu právě napsala, že nejsem žádný influencer a vlastně o to ani nestojím, o hezké fotky na intagramu stojím celkem dost. A tím se dostávám k hlavním myšlence dnešního článku. Nedávno jsem se totiž znovu utvrdila v tom, že najít člověka, který by mi ochotně vyfotografoval každou blbost, co si vymyslím, je celkem těžké. Ještě horší to je ale tehdy, když nějakého toho člověka přemluvím, jenže ten vyvolený neoplývá talentem "upřímnosti". Tedy toho, aby mi řekl: Takhle nestůj, vypadáš jako pitomec. Učesej se trochu, máš vlasy jako rozára... Když se tedy kouknu na "hotový" výsledek, často mi z toho skoro vypadávají oči z důlků. Ne proto, jak by ta fotka byla krásná, spíš té časté hrůzy, kterou pak často neohrabaně vykřičím, chápejte jako vysvětlím,"fotografovi".
Pokud máte někdo stejný problém, jistě víte, že po již několikátém rozhovoru v tomto duchu to toho dotyčného člověka přestane bavit, a vy se tak můžete nejen rozloučit s hezkými fotkami, dokonce i s těmi zdánlivě úděsnými.
Upřímně asi všichni víme, jak to končí. Jsou jen dvě možnosti. Buď se pokusíme daného člověka přemluvit, aby nám udělal ještě aspoň jednu, která ětšinou vyjde a použijeme, nebo se vrhneme k photoshopu, vybereme si z vyfocených fotek tu nejmíň nepovedenou, upravíme světlo, kontrast, rozmazání a nakonec si uvědomíme, že ta fotka možná není až tak strašná.
Protože upřímně, došla jsem k závěru, že dokonalé fotku prostě nemá nikdo. Vždy je to o hlu pohledu, někomu se to zdá v pohodě, někdo to zase bere jako nepovedenou fotku, a někdo to prostě neřeší z jednoho prostého důvodu. Fotky nejsou všechno, hlavní jsou ty vzpomínky, které si na daný den uděláte. Takže vás prosím, nedělejte si zbytečně hlavu kvůli zkažené fotce a užívejte každého momentu, dokud to jde.
Upřímně, ráda bych vám sem dala nějaké zkažené pro pobavení, otázka je, zda jsem již všechno nesmazala. Každopádně, užijte si aspoň ty povedené 😀.
A nakonec jsem vyhrabala i pár těch nepovedených fotek 😅.
