Clara's memories

 Ani nevím, jestli mám tento článek začínat mým obvyklým způsobem, a to Krásný den všem, protože bych tu dnes ráda rozebrala nějaké věci ohledně koronaviru. Původně jsem o tomto tématu chtěla mluvit v podcastu, ale čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc se mi do toho nechtělo. Ale jako článek na blog mi to připadalo ideální.

 Nemám ani tušení, kde bych měla začít. Z jakého konce to chytnout. V podcastu jsem měla za úmysl mluvit o tom, jak rychle se koronavirus šířil, to mi ale na blog přijde zaprvé blbé vůči psaní, a také to asi není úplně to, o co bych stála, kdybych byla čtenář. O tom, jak se zabavit doma zase mluví spousta jiných lidí. Napadlo mě tedy prostě psát. Popsat tuhletu situaci, ve které se právě nacházíme.

 Pokud toto čtete v době, kdy byl článek vydaný, tak se právě nacházíme v karanténě. Všichni. Nejenom Česká republika, ale celý svět. Dobře, dobře, někdo na to zase moc nehledí, nemají tak silnou ochranu, každopádně tato situace zasahuje celý svět. Všichni jsou tím nějakým způsobem omezení. Což mi přijde naprosto děsivý. To, že nějaká nemoc omezuje celý svět. Všechny národnosti, bez jakéhokoliv rozdílu.

 V takovéto situaci jsme se neocitli již hodně dlouho. Když se ohlédneme zpátky a nepočítáme války, máme tady španělskou chřipku, která zahubila miliony lidí. Jenomže ta byla před nějakými sto lety. Od těch dob se toho hodně změnilo. Změnilo se vybavení, změnily se vědomosti... Ale změnili se také lidi. Už tady nejsou, s největší pravděpodobností, ti lidi, co tuto chřipku zažili. Toto je pro nás naprosto nová situace. A neřekla bych, že o ní zrovna někdo stál.

 Upřímně, děsím se toho, co s námi tento virus ještě provede. Nemyslím teď v rámci humanity, která se mimochodem od příchodu korony výrazně změnila, mluvím spíše o tom, kolik lidí bude muset ještě zemřít, aby tahle noční můra skončila.

 Nevím, jestli tyhle opatření pro některé z vás přináší něco užitečného. Možná tak to, že máte více času na sebe, já mám ale za to, že tuto karanténu nám byl čert dlužen. Upřímně v ní nevidím nic pozitivního. Ti, co chodí do školy teď mají navaleno spoustu učení domů. A co si budeme, myslím, že většina z nich teď právě netouží po ničem jiném, než jít zase zpátky do školy, kde si odsedí potřebně hodiny, doma si udělá maximálně tak domácí úkol, naučí se na test a má klid. Mě osobně se naprosto přehodily všechny praxe, nemám vůbec tušení, jak tohle všechno zvládneme. A bude to ještě horší.

 Ale abych se pokusila na této situaci najít i něco pozitivního, musím se obrátit právě na ten humanizmus. Tu lidskost, která se v nás všech objevuje. Moc se mi líbí, jak se lidé ujmuli vyrábění roušek, vybírání peněz na pomoc do nemocnic lékařům... Také je čas, kdy KONEČNĚ LIDÉ ZAČALI NOSIT ROUŠKY A NEKROUTILI NAD TÍM OČIMA. Tak uvidíme, třeba nám tato mimořádná situace přeci jenom přinese něco dobrého.

 Držte se, snad s všechno brzy otočí k lepšímu a za pár měsíců už na to budeme jenom vzpomínat!!!

 A já jen doufám, že tento článek nebyl až tak úplný mess zmatek, a třeba se vám i trochu líbil. 💛

 Xoxo Clara

   

 Krásný den vám všem,

   dnes jsem se konečně dostala k tomu, abych nafotila nějaké fotky k tomuto článku, a tak jsem se rozhodla, že napíši rovnou i text, abych nemusela již déle prodlužovat můj deadline, který mám hlavě od doby, co jsem si do diáře napsala, že vydám tento článek.

 Tím se rovnou dostáváme k tématu, co bych tu dneska chtěla rozebrat, a to jest plánování. Myslím, že tohle je vždy nejvíce probírané na začátku roku, kdy si všichni dají předsevzetí, že tento rok již konečně začnou plánovat, koupí se sebekrásnější diáře, a polovina z nich je pak stejně o týden, možná měsíc později zahodí s tím, že to nemá cenu. Pak jsou tady ti, co si vše zapisují do poznámek na mobilu. A nakonec úplný extrém, který si nezapisuje nikdy nic.

 Já osobně jsem ten typ, co si zapisuje, nebo se aspoň snaží, úplně všechno. Používám na to hned několik způsobů. Takže bych to tady asi zbytečně neokecávala a vrhla se rovnou na to.

 Krásný dobrý den,

  hned na začátku začnu asi takový menším oznámením, nad kterým přemýšlím už delší dobu, a to je, že bych ráda trochu pozměnila moji původní pravidelnost v článcích. Jak možná víte, mám naplánováno, že každý pátek mám vydat nový článek s tím, že vždy ten první v měsíci bude rozhovor. Bohužel se mi to už tak dobré dva/tři měsíce nedaří. Není to z toho důvodu, že by mě nebavilo psát, to miluji, miluji i můj blog a fakt se mu každý den věnuji, jenomže na tom, aby články pravidelně vycházely nezáleží jenom to, jestli mě to baví.

 Velký vliv na to mají právě ty rozhovory. A to proto, že ne na každý měsíc mám vhodného kandidáta, který podle mě opravdu něco přináší, abych s ním mohla udělat rozhovor. Pak také záleží, jestli s tím ten člověk, společnost vůbec souhlasí a zda plní termíny. To se mi teď bohužel nestalo. Už od prosince mám domluvený jistý rozhovor, který měl vyjít původně v lednu, jenomže to je spousta věcí nestihlo. Pak tedy v únoru. Bohužel mi stále neodpověděli na zaslané otázky do rozhovoru. Samozřejmě chápu, že toho mají moc a proto se to snažím přejít s nadhledem, bohužel asi před týdnem mi slíbili, že to co nejdříve odbaví a stále mi nic nepřišlo... Obávám se tedy, že ani tento pátek rozhovor nevyjde.

 Dalším velkým důvodem je samozřejmě také škola a praxe, kterým musím věnovat většinu svého času.

 Proto jsem se rozhodla, že ve článcích trochu zvolním, pokusím se, aby vycházely v pravidelném režimu, ale nebudu bláznit, pokud se něco nebude stíhat. Věřím, že to pochopíte. I tak bych chtěla vydat minimálně dva články za měsíc. Můj problém je v tom, že mám články naplánované, ale jakmile se něco zbortí, přestanu stíhat, a tím pádem nedodržuji ani svůj původní plán. Navíc mi trhali osmičku, takže jsem byla indisponována a nemohla se soustředit ani na psaní, natož pak na nafocení fotek k článku o plánování. Pokud se mi to ale zítra povede, ráda bych je konečně vyfotila a v pátek článek vydala ( rozhovor, jak už jsem zmínila, pravděpodobně nevyjde)

 Teď už ale přímo k věci.

 Zjistila jsem, že naposledy jsem dělala shrnutí měsíce v říjnu, a tak mám tedy co dohánět. Pokud mě ale sledujete na sociálních sítích, nebo jenom čtete můj blog, některé věci a fotky jste už mohli vidět.

 Když jsem se koukala do galerie, abych zjistila, co se vlastně za tyto měsíce událo, zjistila jsem, že toho zase tak moc není.

 Budu tady sdělovat asi jenom ty zásadnější informace, protože jak už jsem řekla, o spoustě věcí jste se už mohli dozvědět odjinud.

 V listopadu jsme koupili lístky na HARRYHO STYLESE. Mám ho ráda už od One Direction, a když jsem se dozvěděla, že bude v Praze v týden mých narozenin, strašně jsem si tam přála jít. Původně se mnou měla jít ještě sestřenka, ale pak tam byly nějaké neshody ohledně míst, takže jdu nakonec sama...

 Krásný dobrý den všem,

   původně jsem měla v plánu vydat úplně jiný článek, o cvičení, ale jelikož na mě od rána nedoráží nic jiného, než Valentýn, tak jsem se rozhodla udělat článek trochu tematicky.

 Když mě dneska tento článek napadl, přemýšlela jsem, jakým způsobem bych ho měla podat. Došla jsem k závěru, že vlastně nemůžu vyčlenit ani jednu věc, protože mám ohledně tohoto svátku takové smíšené pocity. Proto jsem se rozhodla zkusit to nějak objektivně pojmout a vyjmenovat klady i zápory, které na tomto svátku vidím.

 Abych řekla pravdu, už mě docela nebaví ti lidé, kteří neustále řeší, že to není český svátek, a tak by se neměl slavit. Myslím si totiž, že už jsme natolik propojeni s okolním světem, převzali jsme do naší řeči tolik slovíček z cizích jazyků, že je na každém člověku, zda bude slavit svátek, který tady sice nemáme, ale líbí se mu.

 Abych to vzala po popořádku a nezamotala se do toho, rozdělím tento článek na dvě části. První část bude, co se mi na tomto svátku nelíbí, protože jak se říká, to horší je lepší předem. Zakončím to naopak tou hezčí, ale také kratší částí.


 První věc, co mě na tomto dni štve asi nejvíce je, že nikdo nebere ohledy na ty, kteří jsou nezadaní. Vím, že to je svátek zamilovaných, ale nepřijde mi úplně ohleduplné všude cpát nápisy pro zamilované páry, nebo jiné věci, které vás jen utvrdí v tom, že tento den rozhodně protrpíte.

 Co mě může neskutečně vytočit, přijde mi to totiž jako naprosto nesmyslná věc, je dávání dárků od holek klukům. Zrovna dnes jsem se o tom bavila s kamarádkou. Kluci dárek "odbydou" kytkou, ale holky musí vždy vymyslet něco extra. Nemůžou přeci přijít a dát klukovi kytku, že? Ono totiž i když je ta kytka drahá, tak je to taková věc, nad kterou nemusí přemýšlet dlouho dopředu. Prostě jdou do květinářství a koupí kytku, většinou tedy aspoň tu, kterou má ta dívka ráda. Buďme tedy upřímní, připadá vám to fér?

 Věc, která mě na Valentýnu štve možná nejvíc, je vyznávání lásky PROTOŽE JE VALENTÝN. To když máte někoho rádi, milujete ho, tak mu to/ji řeknete jenom o Valentýnu? Proč si to prostě neřeknete jenom tak, protože to tak cítíte? Chápu, že ti lidé, co to říkají, to tak také v naprosté většině cítí, ale nemusí přeci dodávat, že je, a to cituji, toho Valentýna, tak bych ti rád/a řekl/a, že tě miluju... Jenom... Proč???

 Posílání milostných vzkazů. To je ovšem věc sama o sobě. O tom bych tady mohla mluvit dost dlouho, myslím tím, proč mi to vadí. Nejhorší mi tohle přijde ve škole. Asi jsme všichni zažili školu, která udělala takovou tu krabici pro ty lístečky na milostný psaníčka. Bylo to tak na základce, stalo se to i teď, na střední. Tohle mi osobně dost vadí. Mám pocit, že to nikomu neprospívá a jenom to dělá neplechy. Vím moc dobře, jak se ségry dnes těšily do školy, ale přišly zklamaní, protože žádné milostné psaní nedostaly... Přijde mi, že toto akorát porušuje sebevědomí toho daného člověka, nebo to v něm vyvolává ostych, protože co si budem... Ty lidi, co to rozdávají, si musejí přečíst, pro koho to je... Tudíž logicky ví, co tam bylo napsáno... Co si o tomhle myslíte vy?

 A poslední věc, která je u mě na seznamu "va", je zveličování tohoto svátku. Už jenom to, jak jste mohli v krámech čtrnáct dní dopředu najít věci na Valentýna, nebo jak to řeší někteří okolo vás, lidi na sociálních sítích. Věta, když je dneska toho Valentýna..., mě může po dnešku naprosto vytočit. Jak jste na tom s nervy vy?

 Teď už se ale přesouváme na ty hezčí, pozitivnější věci.

 Myslím si, že tento svátek má dobrou vlastnost v tom, že stmeluje. Lidi, pár, kamarádi, si sednou, aby ho spolu oslavili, aby oslavili společný vztah. To si myslím, že je dobrá věc, i když se dá dělat, měla by se dělat, i v průběhu roku.

 Když se vrátíme k těm dárkům, je to sice trochu klišé, ale komu by se nelíbilo dostat dárek? Navíc k tomu z lásky. Asi bychom ho chtěli všichni, že? 😂

 Když se nad tím tak zamyslím, už asi nedokážu najít další věc, co by mě na Valentýnu vyloženě zaujala. Asi nejsem ten typ, který by si tyto svátky užíval. Možná je to ale jenom tím, že nemám tu svou drahou polovičku, abych tento svátek mohla oslavit.

 Ocenila bych tedy, kdybyste mi do komentářů napsali, co si o tomto svátku myslíte vy, co se vám líbí, co ne a zda ho slavíte. 💛

 Děkuji! 😍

 Xoxo Clara

 Krásný dobrý večer (nebo den, záleží na tom, kdy to čtete),

    tento typ článku jsem dělala i minulý rok, tentokrát jsem se ale rozhodla to pojmout trošičku jinak. Strašně se mi líbí, jak všichni dávají na sociální sítě obrázky svých Vision board. Pokud nevíte, co to je, tak vám to upřesním. Je to taková koláž, kterou si sestavujete z různých fotek nebo slov, a určujete tím tak své sny a cíle do následujícího roku.

 Minulý rok jsem si svoji Vision board pouze kreslila, do diáře, letos jsem se ale rozhodla, že bych ji mohla zkusit vytvořit na počítači, jelikož miluji dělání coverům k mým videím na youtube. Nakonec jsem tedy něco sesmolila, doufám, že se vám to bude líbit.

 A abych vám upřesnila, co všechno tam vlastně můžete najít.

 Mám tam obrátek Harryho Stylese, jelikož v květnu jdu na jeho koncert do Prahy a nemohla jsem ho v žádném případě z mé tabule vynechat.

 Hned pod ním je obrázek Harryho a Meghan, jelikož letos bych si chtěla splnit jeden z mých největších snů, a konečně je potkat. (Víte jak to myslím, sice ne osobně, ale chtěla bych je aspoň zahlédnout při nějaké akci, kterou letos budou pořádat. V Anglii letos strávím poměrně dost času, a tak bych chtěla tohoto snu dosáhnout.)

 Najdete tam také obrázek kytary, který čistě jednoduše značí mou lásku k hudbě. (Klavír se mi tam už bohužel nevešel.)

 Jedna z mých oblíbených fotek z Bornemouthu tam nemohla chybět, značí to, že se tam v létě zase vrátím.

 Tower Bridge jako láska k Londýnu.

 Mikrofon, který označuje moje podcasty.

 Název blogu složí k stálému rozvíjení mé tvůrčí osobnosti.

 A nakonec dva lidé, kteří se drží za ruce, kteří si vyjadřují svou lásku. Kdoví, možná se mi v tomto roce poštěstí a konečně někoho potkám, nebo taky ne. To už nechám osudu.

 Volant, jelikož mi bude tento rok osmnáct, a tak za pár měsíců budu dělat autoškolu. (Kolem dubna a května nevycházejte na ulici 😂😂)

 A znak Bloggersre, protože věřím, že letos se to povede, a budu přijmuta do jejich týmu 😅.

 A jak vypadá vaše Vision board?

 Xoxo Clara

  Krásný dobrý den všem,

   abych řekla pravdu, na tuto recenzi jsem se připravovala neskutečně dlouho. Již po čtení své betačtenářské části jsem si na knihu udělala názor, a pak po zaslání recenzního výtisku jsem jí přečetla jedním dechem. Ovšem, nechtěla jsem nic uspěchat. Pomalu jsem si sepisovala různé poznámky, chtěla jsem, aby recenze byla co nejvíce kvalitní a objektivní, abyste mohli sami posoudit, jestli je to zrovna váš šálek kávy.

  Chtěla začít postupně tím, jak se na knihu díváme. První, co máme samozřejmě všichni na očích, je přebal knihy, který je naprosto LUXUSNÍ. Jako, líbí se mi jeho jednoduchost a zároveň plnost, která na mě působí. Bude to znít asi divně a nesmyslně, ale opravdu z ní mám takový pocit. Takže za obálku je to 5*/5*. Velká pochvala!


 Když knihu otočíme z druhé strany, můžeme si přečíst krátký popis knihy, který vám teď sem hodím:


 Upřímně si myslím, že tento popis velmi dobře určuje děj knihy, protože je opravdu většina knihy hlavně o životě těch dívek, které se na soutěž připravují a jak se jim díky tomu mění v životě spousta věcí. Takže jelikož je to velmi dostatečné, dostane za to ode mě Lena 5*/5* ❤

 Pak se podíváme asi na celkové zpracování knihy, která je udělaná interaktivním způsobem. Na konci knihy totiž sami můžete hlasovat o vítězi a přečíst si jeden z několika alternativních konců. To mě upřímně na knize zaujalo úplně nejvíc. Nutno říct, že Lenu velmi obdivuji, že dokázala napsat hned několik různých konců tak, aby byl každý spokojený. Kromě toho je to první taková kniha, kterou jsem četla, a i když ví, že takové knihy existují, myslím, že román takový ještě není. Proto tedy nemůžu jinak, než za tento nápad a velkou snahu dát 5*/5* 💛

 Teď už se přesuneme k příběhu. Moc mi vyhovovalo, že je to vyprávěné z pohledu tří dívek, protože vidíme zaprvé hned několik pohledů na soutěž, pak také může lépe pochopit jejich vztahy,které mezi sebou mají. Kromě toho je každá dívka úplně jiná, s jinými zájmy, a jinými problémy a vztahy. Taky musím podotknout, že si každý najde tu svoji dívku, kterou bude mít oblíbenou a bude se na ní těšit, z toto ale trošičku vyplívá, že některé kapitolu ho možná budou trošičku nudit. U mě se to tedy nestalo, ale nutno říct, že jednotlivé kapitoly jsou poměrně dlouhé a tak příběh dlouho zůstává u jedné dívky.

 Každopádně vztahy u jednotlivých dívek, ať již vzájemné přátelství, nebo milostné vztahy velmi nadchly a doufám, že někdy v budoucnu se dočkáme druhého dílu, kde se dozvíme, jak dopadne milostný vztah Tiny (protože to fakt nutně potřebuju, ten konec mě dostal). Každopádně, když už jsme u těch vztahů, velmi se mi líbilo, že kniha neskončila vždy happyendem, jak je tomu někdy v románech zvykem, za což dávám velké plus. Za obsah knihy tedy dávám 4*/5*, jelikož nějaké té maličké nedostky, jako delší kapitoly, tam byly, a 5* je pro mě jenom Austenová nebo teď momentálně Andew Mayne. 

 Chtěla bych ale Leně a celé Pointě ještě jednou poděkovat za tuhle příležitost. Moc jsem si to užila a doufám, že třeba v budoucnu budu moct pracovat i na tou druhém dílu.


 A vám ostatním přeji krásné Vánoce a šťastný vstup do nového roku! Užijte si to volno s rodinou a hlavně odpočívejte a nehádejte se, jsou to svátky klidu 💛 (aspoň jednou za rok!) a samozřejmě, to méně podstatné, ať pod stromečkem najdete něco, co si přejete...

 Xoxo Clara

 Krásný dobrý den všem,

   dneska je sice už neděle pondělí, a tento článek měl být již dva tři dny online, ale tak co už, že jo 😂. Každopádně, konečně jsme se rozhodla vám napsat moji cestu k betačtenářství, jelikož jsem na svém instagramu již několikrát propagovala knihu Cool Girl!, na které jsem v rámci spolupráce pracovala, a říkala jsem si, že by tedy byl rozumné vám vlastně vysvětlit, jaký druh spolupráce to vlastně je a i co u ní dělám já.

  Jako první bych vám asi vysvětlila, co vůbec pojem betačtenářství je. Je to vlastně takový "program", který zajišťuje kontakt mezi spisovatelem a člověkem, který čte jeho knížky před tím, než vyjdou a dává mu různé postřehy, které by mohly zlepšit čtenáři pochopit knihu.

Krásný dobrý den vám všem,

 jsem tady opět po měsíci s celkovým shrnutím. Tentokrát za říjen. Tak snad si to užijete.

 Abych byla upřímná, říjen se nesl ve znamení praxí. Vlastně od 7. října do 25. jsem nedělala nic jiného, než chodila do školky, psala přípravy a deníky a spala. Právě i proto jsem na svém facebooku oznámila, že články budou tento měsíc místo v pátek vycházet v sobotu. A často jsem i s tímto termínem nebyla za dobře. Dneska se snad ale všechno povede a článek vyjde včas.

 Kromě praxe jsem ale byla o jednom víkendu s rodinnou na výletě v lesoparku kousek za Libercem, kde to bylo moc hezké. Trošičku mě ale zklamalo, že tam neměli více vyřezávaných věcí jako toho obra. Každopádně to byla moc hezká procházka.

Krásný dobrý den všem,

 jak jsem psala na své facebookové stránce, přes tento říjen budou články na blogu vycházet v sobotu a podcast vyjde pravděpodobně jenom jeden, a to z toho důvodu, že jsme přes celý říjen na praxi a na každý den si dělám několika stránkové přípravy a pak deníky, takže je toho na mě opravdu hodně. K tomu se mi teď porouchal počítač, a nemám ho ještě k dispozici, proto píši vše na úplně jiném, rodinném počítači.

 Dnes bych ale nechtěla mluvit o praxi ani o počítačích, ale jak už jste se dočetli z názvu, o takové docela nové a řekla bych i stěžejní věci v mém životě. A to tedy můj podcast.  Nejdříve se ale pojďme mrknout na ten podcast.

 Krásný dobrý den všem,

 dnešní zpoždění už snad nebudu ani komentovat... Každopádně, jsem tu s mým pravidelným článkem, tentokrát o tom, co se přihodilo v září. Musím říct, že to byl takový docela průlomový měsíc.

 Začalo to samozřejmě nástupem do třeťáku na střední. Přijde mi to až neuvěřitelné. Ten čas hrozně moc letí. Ani se nenaděju a budu dělat maturu.

 Hned na začátku měsíce jsem byla i s jednou kámoškou a spolužačkou zároveň na dětské akci na zámku Hrubý Rohozec, kde jsem byla už po několikáté. Tentokrát jsem měla na starosti roli princezny a opět si to moc užila. Ty děti jsou sladký!

Krásný dobrý den,

total random fotka

Krásný dobrý den všem,

 dnes bych vás chtěla seznámit s novým konceptemmého blogu. Ráda bych začala přidávat pravidelně, a tak jsem si nastavila jendoduchý řád.

 Každý první pátek v měsíci vyjde rozhovor s nějakým blogerem, či jiným influencerem, a každý poslední pátek vyjde shrnutí daného měsíce. Mezi tím ty dva pátky mám na dva random články s tématem, který zrovna budu chtít sdílet.

 Dnes tedy mlžeme začít se shrnutím za tento měsíc. Abych byla upřímá, oc se toho neudálo. Na začátku měsíce odjeli rodiče se sestremi na dovolenou k moři, a já zůstala sama doma s babičkou. Dva až tři dny v týdnu jsem strávila na brigádě, a ostatní dny jsem dolova prolenošila.

Stihla jsem přečíst a skoro dočíst další knihu, zkouknout nový seriál, (na který se můžete těšit v dalším shrnutí seriálů), prospat a projíst mnoho hodin.

Kromě toho jsem také byla na koncertě Eda Sheerana, který byl skvělí, a dokonce z toho natočila taková menší vlog!