Clara's memories

A jsem tu zas. Vánoce jsou nám klepou na dveře, a já ještě nevydala žádný vánoční článek. A proto jsem dnes tu. Vánoční filmy. Moje oblíbená část Vánoc. A protože si myslím, že to je na Vánocích ta nejlepší část asi pro většinu lidí, jsem tu s obrovským seznamem nových a originálních vánočních filmů. Tento článek je pro mě velmi důležitý, protože já osobně vánoční filmy miluji, a s rodinou máme takovou tradici, že si před vánoci vždy pouštíme každou sobotu nebo neděli vánoční film. Jenže tentokrát jsme nechtěli koukat na takové ty klasiky. Na to se koukneme až o těch "pravých" vánocích. Proto jsme na internet hledali další možnosti na vánoční filmy. Jenže jsme zjistili, že všude jsou filmy, jako Sám doma, a bylo dost těžké sehnat originální vánoční film, který jsme ještě neviděli. Přeci jenom jsme nakonec pár takových našli, a ty tu dnes také zmíním, ale většinu tohoto času věnuji vánočním filmům od Netflixu.

Chtěla bych začít takovým celkovým shrnutím ohledně toho, jaké žánry vám tady budu představovat, a tak. Mám tady pár filmů pro děti a celou rodinu, a pak tady mám, a je to asi naprostá většina mých oblíbených vánočních filmů, a to jsou, jak už jsem zmínila, Netflixové filmy. Aby jste se nedivili že jsem Netflix nikdy nezmínila, tak vám to chci uvést na pravou míru. Já Netflix nemám, a zatím ho ani neplánuji, protože opravdu nemám tolik peněz, abych mohla každý měsíc utrácet několik stovek za to, abych se mohla kouknout  na filmy. O těchto filmech se vždycky dozvím z youtube, kde má Netflix stanici a dává tam svoje trailery, a pak si film vyhledám na internetu online. Musím ale přiznat, že ne vždy to jde, a kor u těch filmů z Netflixu je o docela velký oříšek. Někdy mi to trvá docela dlouho, než ho najdu.Někdo na mém místě by to jistě už kolikrát vzdal, ale já jsem už od přírody taková, že nenechám nic být, a vždy se snažím co nejvíce bojovat, a tak i v těchto případech to nevzdávám, dokud ten film prostě nenajdu.


Také bych vám chtěla říci, proč zrovna filmy z Netflixu jsou moje nejoblíbenější.  Je to rovnou z několika důvodů. Jendím je, že to jso filmy velmi závbavné a oddechové a vyvolají ve mě tu opravdovou vánoční náladu. A pak je tady už jen jeden jediný důvod. Jsou v nangličtině. Nemají české titulky, a když tyto filmy najdu online na internetu, tak ani anglické. Proto jsme odkázáni jenom na děj a na angličtinu jako takovou. Pro někoho je to možná nevýhoda, a odradí je to na takové filmy dívat, já to ovšem beru jako nesmírnou výhodu, protože se tím připravujete na svůj budoucí život: Naučíte se tím používat angličtinu, a porozumět kontextu, i když nerozumíte každému slovu. A to je podle mě v angličtině nejdůležitější.

Já, jelikož můj životní cíl, je žít v Londýně proto tuto výhodu velmi oceňuji. Pokud jste na tom stejně, budu ráda, když mi to napíšete do komentářů 😃 A teď už přejdeme rovnou k filmům.

Dnes tu dohromady zmíním celkem 8 filmů, jak už jsme mohli poznat z úvodní koláže.

Začněme asi filmy českými,, nebo respektive nadabovanými a jedním Netflixovým filme, který jsem našla s titulkama.


Toto je nejlepší roantický vánoční film, jaký jsem kdy viděla. Jde o hlavní hrdinku Amber, která pracuje jako novinářka jednoho časopisu a ta dostane za úkol jet na setkání s princem Richardem, budoucím králem Aldovie. Jeho otec totiž zemřel, a tak nastal jeho čas převzít korunu. On o ní ale moc nestojí, a proto je pořád na cestách, a všechny časopisy o něm píší jako o playboyi. Amber se tedy rozhodne na setkání jet, a spolu s ostatními novináři z jiných časopisů se vydá na cestu. Jenomže co se nestane. Richard na toto setkání vůbec nedorazí, a tak to se novináři vracejí domů. Amber ale napadne udělat aspoň nějaké fotky v paláci, a tak se tam tajně vplíží. Naneštěstí si ji všimne jeden ze zaměstnanců, a shodou okolností si jí splete s vychovatelkou, která měla nastoupit jako učitelka princezny Emily. A tak je Amber najednou ve středu dění. Je každý den v paláci s princeznou Emily, a dokonce princem Richardem, a vzájemně se začínají poznávat.




Víc vám k tomu asi říkat nebudu, protože bych vám prozradila celí příběh. Tento film bych doporučovala všem dívkám, které mají rády romantické filmy. Tomuto filu dávám ***** hvězd.

Film v angličtině, ale zdarma najdete ze: ZDE!

Krásný den všem,

 napsala bych sobotní, jelikož tento článek vyjde v sobotu, ale nevím, kdy si to budete číst v, a tak mi přišlo lepší, napsat jenom krásný 😃

Každopádně, jak jste pravděpodobně již z názvu pochopili, dne to bude o tom, co ráda poslouchám. Jelikož tento styl videí i článků naprosto miluji, bylo zcela očividné, že se na tomto blogu jednou článek tohoto typu objeví, každopádně jsem chtěl, by to byl článek aspoň něčím zajímavý, a tak jsem ho provedla typem videa. Ne, není to video, kde bych mluvila, nebo něco takového, je to ale sestříhané video s klipy, které naprosto miluji. Respektive ty interprety, nejenom ty klipy.¨


Pokud sledujete můj instagram, který najdete tady, jistě víte, že už nějakou dobu dělám střih na youtube. Stříhám různé seriály, či filmy do klipů na určité písničky, které se podle mě k tomu určitému filmy/seriálu hodí, a vystihují jeho podtext.

Abych vám tak pověděla zhruba to, jaký styl hudby poslouchám, bude to v celku jednoduché. Poslouchám totiž většinou pop, sem tam se ale ocitne v mém hudebním repertoáru i rock, indie pop a country. Nejradši mám ale směs toho všeho.


Písně z videa jsou. 1. Mamma Mia - Waterllo
                               2. Mamma Mia - Mamma mia
                               3. One Direction - One way or another
                               4. Little Mix - Woman like me
                               5. Pitch Perfect - Finall perfomace
                               6. Tini ft. Morat - Consejo de amor
                               7. Tini - Por que te vas
                               8. Imagine Dragons - Radioactive

Můj youtube kanál najdete zde.

Budu ráda, když mi dáte odběr, a do komentáře napíšete, jaké písničky posloucháte vy 😃

Xoxo Clara

Dnešní článek je trošku neplánovaný, ale myslím, že bude stát i tak za to, a tak se na něj můžeme hned pustit. 

 Přemýšlela jsem nad tím, jak na to vlastně se sebevědomím mám, a došla jsem toho názoru, že mi ho ještě trocha chybí, každopádně od doby, co skončilo moje studium na základní škole, se to o dost zlepšilo. Tudíž jsem si říkala, že by nebylo do věci pomoct někomu, kde měl stejné problémy jako já.


 1. Jedním z hlavních věcí, které prospějí na získání sebevědomí, je určitě docela nové prostředí. Pokud se ocitnete někde na novém místě, je nejlepší čas začít budovat si sebevědomí, jelikož vás tam nikdo nezná a tím pádem nepozná, že třeba začnete nějaké věci dělat jinak, než jste dosud dělali a tím pádem na něj utvoříte třeba lepší dojem. Protože co si budeme, pokud někdo postrádá sebevědomí, stává se lehkým terčem šikany, a to myslím nikdo z nás nechce.


2. Sebekontrola. Nevím, jestli tento pojem všichni chápeme stejně, tak vám ho trochu vysvětlím. Když třeba poznáte nové přátele, neměli byste si hned pouštět pusu na špacír. Přeci jenom nemáte tušení, co jsou zač, či vám nechtějí psychicky ublížit. Jenom si to představte. Jste na nové škole a parta holek vás pozve, abyste s nimi šla třeba nakupovat. Vy, jakožto nová chcete získat nové přátele a tak  nadšeně souhlasíte, na tom není zhola nic špatného. Jdete s nimi tedy po škole nakupovat a vyprávíte jim přitom trapné historky, které jste zažila. Společně se tomu smějete a vy se cítíte moc dobře. Druhý den nadšeně přijdete do školy, jenomže zjistíte, že všechny vaše trapné historky teď zná celá škola. Jak se budete cítit? Teď už mi doufám rozumíte, čím myslím tu sebekontrolu. Musíte si být stoprocentně jisti, že jim můžete důvěřovat, než jim řeknete něco hodně osobního, co by mělo zůstat mezi vámi.

3. Škola. Je to další z mnoha způsobů, jak zvládnout sebe sama. Pokud totiž budete chodit na školu, kde se budete učit to, co vás baví, hned se budete cítit lépe a více sebevědomě, než kdyby vás to absolutně nebavilo. Proto vám radím, přísloví "dvakrát měř, jednou řež" platí i v tomto případě. Pokud se rozhodujete, co byste chtěli dělat, na chvíli se zastavte, a přemýšlejte, kdo vlastně jste a co vás vyjadřuje.

4. Sport. Ano, i sport má vliv na vaše sebevědomí. Řeknu vám to takhle. Ten sport nemyslím tak ,že si jím vybudujete skvělou postavu. Ano, i skvělá postava je součástí našeho sebevědomí, ale teď mám na mysli spíš takový ten pocit, když se moříte, absolutně  už nemůžete a když přestanete, i když jste vyřízení, zalije vás takový ten příjemný pocit, že jste to zvládli, a že to, co děláte, děláte hlavně pro svoji duši a ani ne tak pro to, abyste měli plno svalů. Věřte mi, že po sportu je většina lidí velmi příjemně naladěná, a to s naším sebevědomím dělá divy.

5. Správní přátelé. O něčem takovém jsem se zmiňovala již o pář řádků výše u sebekontroly. Pokud kolem sebe budete mít ty správné lidi, kteří vám budou naslouchat a nikdy vás nezradí, budete mít to největší štěstí na zemi. Myslím, že víc o tom psát nemusím, protože mi jistě každý rozumí.


 Doufám že vám tyto typy aspoň trochu pomohli a budu ráda, když mi do komentářů napíšete vaše typy na získání sebevědomí 😃

 Xoxo Clara

Tento článek nebude asi úplně pro všechny. Chtěl abych ho věnovat všem lidem, kteří jsou vyděšení sami ze sebe. Kteří si myslí, že nestojí za nic. Kteří věřím pomluvám na jejich osobu. A chtěla bych jim říct, že ať už o nich říkají cokoliv, není to pravda.

 napadlo mě, že jsem vám ještě nevyprávěla tuto historku, kterou mám z deváté třídy na základní škole. Tak snad se u ní zasmějete, i když si možná budete říkat, jací jsme to s kamarádkou byly a stále jsme blázni.

 Bylo pololetí deváté třídy a naše třídní nám ve třídě oznámila, že jeden učitel na škole pořádá čtenářský klub. Nejdříve jsme nevěděli, jestli se máme přihlásit, ale nakonec jsme to udělaly. No, pak jsme zjistily, že to byla obrovská chyba.

  So... Přišli jsem na první "hodinu" a říkali jsem si, jo, hele, to bylo super. Takhle to šlo pár schůzek. Jenomže po několika týdnech nás to přestalo bavit. Bylo to hrozný. Furt se tam omílalo to samé dokola, i když se mluvilo o jiné knížce. Pak už jsme si říkali, ježiši, jak dlouho ještě bude mluvit? Už zmlkni... Asi tak. Bylo to hrozné, a hlavně pořádně nudné.

 A tak jsem tam s kamarádkou přestaly chodit. Nejdříve to bylo všem jedno. Jenomže když jsme tam nechodily asi měsíc, bylo to každý čtvrtek v týdnu, tak jim to přišlo divný a začali se po nás ve škole shánět. No a to bychom nebyly my, kdyby nás nenapadlo se předtím učitelem schovávat, že? No, trapas jak Brno a Praha dohromady.


 Takhle to probíhalo asi dva měsíce, až jsme jednou chtě nechtě s tím učitelem mluvit museli. Ptal se nás proč už tam nechodíme a tak. No, nějak jsme se vymluvily, ale zjistili jsem, že jelikož jsme se k tomu jednou upsali, musíme tam chodit až do konce roku. No, upřímně, já se tam ještě jednou objevila, ale ta moje nejlepší kamarádka ne. Řekla, že na to prdí a bylo.

 Takže, závěr z toho plyne, že i když byl ten kroužek katastrofa, a zadělali jsme si na pořádný trapas, doteď máme záchvaty smíchu z toho, jak jsme se ve škole schovávali na WC, utíkali "nenápadně" chodbou a házeli držky na schodech. To jsou prostě nezapomenutelné zážitky. Takže podle mě v tomto případě rozhodně platí to, že všechno zlí je pro něco dobrý.

 Snad jste si tento článek užili, a budete se těšit na další. Mimochodem, jsme nemocná, takže nemám tušení, kdy vyjde další článek, ale snad co nejdříve!

 Xoxo Clara 😍

   Krásný den, večer, kdykoli čtete tento článek,

 dnes se Vám hlásím po dlouhé době zase se storytimem, protože jsem si říkala, že už jsem vám velmi dlouho nevyprávěla žádný můj trapný příběh, a zrovna nedávno, když jsme měli přehrávky, jsem se tak trochu ztrapnil před celou "komisí", což myslím stojí za vyprávění.

 Takže, stalo se to 17. ledna, kdy, jak už jsem zmínila, jsme měli přehrávky. Začínat jsme měli kolem jedenácti, a tak jsme přesně v jedenáct seděli v kongresovém sále u nás ve škole, a odpočítávali minuty, kdy přijdeme na řadu, abychom to měli už hotové.

 Moje první ztrapnění přišlo, když jsme si šla vylosovat, z čeho mě budou zkoušet. Dva týdny před zkouškami, jsme dostali papír, kam jsme si měli zapsat co budeme na přehrávkách hrát. To já Klára samozřejmě nebyla schopná pochopit, že, a zapsala jsem si tam jenom stupnici G-Dur a Beethovena.


 Jenomže jsme si tam měli zapsat i písničky na klavír a na kytaru. A co jsem neudělala? Prostě jsem to tam nenapsala. Takže když mi učitelka chtěla zakroužkovat, co jsem si vylosovala, ejhle, první problém na světě. Musím přiznat, že na mě komise koukala jako na naprostého debila.

 No, nakonec se to vyřešilo a já mohla hrát. Jenomže co se nestalo... Na potítku (místo, kde si skladbu zkusíš, než jdeš na věc) jsem si připravila noty na dvě hromádky: POTŘEBNÝ - NEPOTŘEBNÝ. 

 A co se nestalo, sebou jsem si samozřejmě vzala to NEPOTŘEBNÝ, že? Teď nastala otázka, jestli to mám nechat plavat a hrát z paměti a riskovat, nebo se přiznat a pro noty si dojít. Vybrala jsem si to druhé samozřejmě. Takže to byla druhá kapka.

 No a nakonec, když jsem se představovala, jsem u Beethovena řekla normálně německy Walzer místo valčík, a za to jsem dostala poměrně sprda 😂 A to byla třetí kapka.

 Ale světe div se, zkoušku jsem bez jediný chybičky úspěšně složila a získala tak za 1!

 Takže ponaučen zní: i když se něco nemusí vydařit, neztrácejte naději a běžte dál, ono se to podaří.

 Jinak, vím, že to byl trochu kratší článek, ale co nadělám, nebyla to zas tak dlouhá příhoda 😄

 Mějte se pěkně a ahoj u dalšího článku.

 Xoxo Clara

   Krásný večer všem,
 už dlouho bych vám chtěla napsat o tom, co a kdo mě inspiruje. Musím vám říct, že jsem nikdy  neměla nijaké potíže s tím, abych si třeba ve vteřině představila, kdo mě inspiruje, protože byla, je s bude to pro mě taková věc, která mi přijde naprosto samozřejmá. Asi si říkáte, proč vám to teď tady říkám, protože jistě máte taky svoji jasnou inspiraci a stojíte si za tím. A já vám věřím. Ale věřte i mě, znám takové lidi, co se jen tak bloumají životem, nevědí, co by měli vlastně vůbec dělat a nemají ani ponětí, kdo by pro ně mohl být případnou inspirací. Prostě se nemají po čem hnát, ale jim to nevadí. Aspoň většině ne. Ale já jsem jiná. Já potřebuji mít někoho, kdo mi bude předávat inspiraci, potřebuji nějaký cíl, za který bych se mohla postavit. Jak to máte vy?

 Těch lidí, kteří mě inspirují je nespočetně. Samozřejmě moje rodina, přátelé a pak známé osobnosti. O těch bych tu také chtěla mluvit.

 Například bychom mohli začít s mojí inspirací ohledně blogování. Tou největší je samozřejmě Dominika z blogu Dblog. Najdete ji zde. Musím vám o ní něco povědět. Je to opravdu ta nejvíce inspirující blogerka, kterou znám. Je strašně milá, řekla bych že v některých situacích se mi i podobá. Třeba její instagram mi opravdu hodně pomáhá v reálném životě. Její instastory mě vždycky rozesmějí a pokaždé mi zlepší náladu. Takže, určitě jí sledujte a napište mi, kdo jí případně taky sleduje. Každopádně, tahle holka je pro mě mega velkou inspirací, a i když jí neznám osobně, věřím, je je strašně milá a sympatická. Dokonce mi odpověděla na všechny odpovědi na její instastory a tak, za což jí moc děkuji a taky jí za to obdivuji, protože pročítat všechny ty zprávy, které jí určitě denně chodí není jen tak.


 Koukněte se také na její youtube kanál, ten najdete zde. Její vlogy jsou just amazing!

   To by bylo asi vše ohledně blogové inspirace, samozřejmě, je tu pár dalším blogů, které sleduji, ale ne tak intenzivně jako Domču, a nejsou pro mě tak velkou inspirací. So, thank you Dom!

 Teď bych chtěla přejít k mé hudební a vlastně i životní inspirací, kterou se pro mě před pár lety stala Perrie Edwards. Určitě jí znáte. Je to zpěvačka z Little mix a já jí prostě miluju! Né jako romanticky 😂, ale jako osobu, která mi přinesla do života to, co přinesla, a já jsem jí za to neuvěřitelně šťastná. Nedokážu ani pořádně popsat, co pro mě všechno znamená. Je to moje hudební inspirace, protože její hlas je ten nejlepší, jaký jsem kdy slyšela (pokud jste ji ještě neslyšeli, jako bysto nežili), je to moje lifestyle inspirace, protože její chování, to jak se chová k fanouškům, to jak se chová ke svým kamarádů a ke své rodině (samozřejmě, nemohu to potvrdit, protože ji neznám osobně, ale z videí to dává dost jasně najevo) a to jak se vyjadřuje. Mám strašně ráda její styl. Máme hodně podobný, takže i to je to, proč jí mám tak ráda. Mohla bych tu sedět do nekonečna a vykládat vám o tom, jak je úžasná, ale myslím, že bude stačit, když řeknu, že mě baví to, jak se chová a proto je tak součástí mého života.