Krásný dobrý den,
už delší dobu tento článek plánuji, ale vždy ho rozepíši a nějak opadne inspirace, a tak ho odkládám a odkládám. Ale jelikož se právě teď nacházíme v karanténě a zbývá nám tím tak hodně času na cvičení, rozhodla jsem se, že bych se k tomu tedy konečně mohla dokopat a napsat to.
Už párkrát jsem něco o cvičení psala, mám takový dojem, že poslední článek o cvičení bylo něco s během. Dnes bych se ale chtěla věnovat spíš něž běhu, tak mojí celkové cestě ke cvičení a jak jsem na tom teď. Jendou jsem podobný článek psala, ale řekla jsem si, že by to chtělo nějaký update, a tak jsem tady.
Doma jsem začala cvičit zhruba 5 let zpátky, kdy jsem začala cítit, že mi pohyb od té doby, co jsem skončila s aerobicem celkem chybí. Pamatuji si, jak jsem si v pokoji pustila svoje první video z youtube, mělo to asi 15 minut, a úplně jsem u toho umírala. Na moji obranu to ale bylo video od Pamely, jestli ji znáte, a ta dává vždy dost zabrat. Každopádně, doma jsem si takto postupně cvičila, a samozřejmě prodlužovala cvičící intervaly, asi rok. Pak mě to nějak pustilo a asi 3 měsíce, jsem to úplně vypustila.
Jelikož jsem ale byla navyklá na nějaký řád, a také jsem byla ve věku, kdy holky prostě chtějí hubnout ten miniaturní "tučík" na břichu, tak jsem se do toho postila znovu. A upřímně jsem ráda, že jsem to udělala. Od té doby už jsem cvičit nepřestala. Samozřejmě by se tam našla nějaká pauza, kdy jsem třeba byla nemocná, ale jinak jsem se pravidelně několikrát v týdnu oblékla a pustila si cvičební video. Pak jsem k tomu postupně zažala přidávat i běh, ale musím říct, že ten mě začal tenhle školní rok zase opouštět. Měla jsem toho hodně ve škole, začínala být po večer tma, a já už neměla sílu vyběhnout. Upřímně mě to hodně mrzí, takže až skončí tohle virové šílenství a všechno se začne navracet do správných kolejí, zase se k tomu chci postupně vracet.
Jelikož jsem ale byla navyklá na nějaký řád, a také jsem byla ve věku, kdy holky prostě chtějí hubnout ten miniaturní "tučík" na břichu, tak jsem se do toho postila znovu. A upřímně jsem ráda, že jsem to udělala. Od té doby už jsem cvičit nepřestala. Samozřejmě by se tam našla nějaká pauza, kdy jsem třeba byla nemocná, ale jinak jsem se pravidelně několikrát v týdnu oblékla a pustila si cvičební video. Pak jsem k tomu postupně zažala přidávat i běh, ale musím říct, že ten mě začal tenhle školní rok zase opouštět. Měla jsem toho hodně ve škole, začínala být po večer tma, a já už neměla sílu vyběhnout. Upřímně mě to hodně mrzí, takže až skončí tohle virové šílenství a všechno se začne navracet do správných kolejí, zase se k tomu chci postupně vracet.
Když se podívám na moji situaci teď, a to myslím cvičení v domácím prostředí a nezahrnuji do toho moji zkušenost s fitkem, na které mimochodem v dohledné době chystám samostatný článek, musím přiznat, že se to cvičení trochu změnilo. Nejen prostorem, ale taky cviky a délkou. Co se týče toho prostoru, udělala jsem si ve staré části domu v jednom pokoji takovou soukromou posilovnu, jelikož jsem si, cca před půl rokem, měnila vzhled pokoje a svoji postel jsem vyměnila za "letiště". Díky tomu jsem se tam se cvičením už nevešla, a musela tedy hledat prostor, kde cvičení budu moct provozovat. Pokud mluvím o cvicích, dřív jsem hodně cvičila podle videí. Především od mých milovaných Fitfab, ale také od pár zahraničních "cvičitelů". Jelikož jsem se ale přesunula z pokoje do staré části baráku, nedosáhne mi tam signál wifi, a bohužel si nemohu pořádně pustit ani videa stažená, protože můj starý notebook už toho moc bez nabíječky nevydrží.
Cvičím tedy hlavně podle paměti a logického myšlení. Kromě toho mám také jako pomůcku knihu od Andy Pavelcové, kde jsou všechny cviky z videí Fitfab... Občas, když se mi nechce chodit do posilovny, vyvezu z komory aspoň rotoped a jedu aspoň 20 minut večer u Ulice 🤣 Když už ale jsem v "posilovně", snažím se používat vše, co tam mám. A to tedy jak orbitrek na zahřátí, pak step, který vlastník od dob aerobicu, a nakonec především činky (3 kg), jelikož se snažím trochu posílit moje slabé ruce.
Když to tak shrnu, moje cesta skrz cvičení prošla různými změnami a výzvami, ale kdykoliv jsem se cvičením přestala, vždy jsem si k němu našla cestu zpět. A vím moc dobře proč. Protože cvičení dělá velkou část mě, je mojí součástí. Cvičení je můj kamarád. Když mám špatnou náladu, pomůže mi, když mám dobrou náladu, ještě mi jí vylepší, když se potřebuji zabavit, už na mě mává z dálky. Jsem ráda, že jsem to v žádné situaci nevzdala a vždy se k němu vrátila, a doufám, že vy po tomhle článku třeba vyběhnete ven (s rouškou samozřejmě) nebo si pustíte video na youtube a začnete. Pamatujte si totiž tohle. Není důležité, v jakém věku začneme, nebo jestli si budeme dávat krátké pauzy, důležité je, se snažit s tím něco dělat a NEVZDÁVAT SE!
Xoxo Clara
