MŮJ (NE)OBYČEJNÝ DEN
Ahoj všichni,
dnes jsem se rozhodla, vám zdokumentovat můj (ne)obyčejný den. Fotek teda sice moc nemám, ale tak snad nevadí, článek vám vše objasní.
Dnes ráno, jelikož jsem nemusela vstávat brzo do školy, jsem si trochu přispala. Znáte takový ten pocit, když víte, že nemusíte ráno vstávat brzo, ale bojíte se, že nestihnete autobus, který vám jede až za dvě hodiny? Tak přesně toho jsem se já strachovala. proto jsem vstala už v sedm, a řeknu vám, nedělejte to, pokud nemusíte, mohla jsem se unudit k smrti. Nakonec jsem se tedy rozhodla, že když už jsem vstala, mohla bych zacvičit a udělat něco proto, aby jsem si protáhla záda, díky kterým musím cvičit. OK, tahle věta byla zmatená, ale snad rozumíte.
Takže jsem si tedy zacvičila a připravila tašku, s kterou jsem plánovala jet do města, do kterého musím díky návštěvě u lékaře, kterou tu však nechci rozebírat. V půl desáté, jsem nasedla do autobusu a za doprovodu hudby jsem se nechala unášet směr město.
Ve městě jsem se vydala za mámou do práce, s kterou jsem pak došla k doktorovi, u kterého jsem se zdržela tak tři čtvrtě hodiny. Hned po tom, jsme si prošli město, krámky a obchody a zašli na oběd.
Po obědě jsem se vydala na návštěvu k babičce a cestou jsem udělala tuhle fajnovou fotku!
dnes jsem se rozhodla, vám zdokumentovat můj (ne)obyčejný den. Fotek teda sice moc nemám, ale tak snad nevadí, článek vám vše objasní.
Dnes ráno, jelikož jsem nemusela vstávat brzo do školy, jsem si trochu přispala. Znáte takový ten pocit, když víte, že nemusíte ráno vstávat brzo, ale bojíte se, že nestihnete autobus, který vám jede až za dvě hodiny? Tak přesně toho jsem se já strachovala. proto jsem vstala už v sedm, a řeknu vám, nedělejte to, pokud nemusíte, mohla jsem se unudit k smrti. Nakonec jsem se tedy rozhodla, že když už jsem vstala, mohla bych zacvičit a udělat něco proto, aby jsem si protáhla záda, díky kterým musím cvičit. OK, tahle věta byla zmatená, ale snad rozumíte.
Takže jsem si tedy zacvičila a připravila tašku, s kterou jsem plánovala jet do města, do kterého musím díky návštěvě u lékaře, kterou tu však nechci rozebírat. V půl desáté, jsem nasedla do autobusu a za doprovodu hudby jsem se nechala unášet směr město.
Ve městě jsem se vydala za mámou do práce, s kterou jsem pak došla k doktorovi, u kterého jsem se zdržela tak tři čtvrtě hodiny. Hned po tom, jsme si prošli město, krámky a obchody a zašli na oběd.
Po obědě jsem se vydala na návštěvu k babičce a cestou jsem udělala tuhle fajnovou fotku!
Nakonec jsem si ještě prošla nervy kvůli autobusu, s kterým byl naprostý zmatek, protože jsem nevěděla do kterého nastoupit, ale tak znáte mě, já jsem schopná všeho, a pak jela domů. Teď tu sedím, píšu tento příspěvek a zároveň se mi v hlavě objevují další a další příspěvky, které plánuji napsat, takže nebojte, brzo můžete očekávat další článek, pravděpodobně o liberecké zoo, kterou jsme o víkendu navštívily.
Máte nějaké nápady na další články, nebo máte otázky, na které by jste chtěli odpovědět? Nebojte se a pište, ráda vyhovím vám všem.
Xoxo Clara
4 komentářů
S tím pocitem, že nestíhám to mám také! :D
OdpovědětVymazathttp://lifebyvan.blogspot.com
Přesně, a pak je spousta času a my nevíme, co s tím. Děkuji moc za komentář! 😁❤
VymazatBože, ja nestíham nikdy a nikam -,- a to sa vždy snažím začať sa chystať skôr alebo čo, ale nikdy mi to skrátka nevyjde:D
OdpovědětVymazatSaja Frey Blog
Já to mám stejně, když máme jet na nějakou oslavu, nebo tak, to si říkám, času dost, a pak Nestíhám 😁
OdpovědětVymazatMé díky patří za každičký komentář tady. Jsem vám vděčná, že se vám článek líbil a teď ho tu odměníte komentářem...