Clara's memories

 Po delší odmlce se navracím v plné síle a přináším Vám novou epizodu, tentokrát s typy na cvičení kvalitně a hlavně zadarmo. To myslím ocení každý z Vás 😍😍

Krásný dobrý den,

                                                       

 

Krásný dobrý den všem,

po delší době přicházím s článkem a zároveň podcastem. Zjistila jsme totiž, že s momentální distanční výukou a brigádou absolutně nestíhám psát články, které bych chtěla, a tak jsem vše zkrouhla aspoň na jeden článek do měsíce společně s podcastem, s tm že buď to bude mluvené i psané, nebo jenom mluvené s doplňkama o obrázky či videa, o kterých v podcastu mluvím. Dnes to bude pouze s vizuálním doplněním, a pokud se tedy toužítě ještě trošku postrašit, pustě si můj halloweenský díl, na který jsem obvzláště pyšná! 👻

 

                                                                   

Krásný dobrý den všem,

 tentokrát trošku nemocensky. Nebo spíš víc. Abych to upřesnila, ano, jsem nemoncá a ano, jsou to horečky, kašel a další věci, co by mohli až nepříjemně připomínat koronu. A o tom bych tu dnes právě chtěla krátce mluvit.

 Jestli je někdo momentálně nemocný, nebo byl za celou tu dobu, kdy probíhá korona krize, asi mi dá za pravdu, že je to teda pěkně na nic. Nejenom, že nemoc je stav, který asi většina z vás nesnáší, protože nikoho čistě a jednoduše nebaví válet se několik dní v posteli a nedělat naprosto nic produktivního, ale také je to stav, kdy se vás všichni štítí, výrazně více, než by se vás štítili za jiných okolností.

 A netýká se to samozřejmě jenom cizích lidí, ale i vás samotných. Díky všem strašákům ve zprávách a jednoduše všude kolem vás, během nemoci přemýšlíte nad určitými věcmi. Jednak vymýšlíte nejhorší scénář, jaký by se mohl stát, pro mě je to mimochodem nařízená čtrnácti denní karanténa, kdyby to covid opravdu byl, protože nám začínají praxe a nemůžu přijít o tolik dní. Další věc, kterou určitě děláte, v podstatě souběžně s tím, kdy vymýšlíte ten katastrofický scénář, je, že si hledáte rozdíly mezi chřipkou, nachlazením a koronou a začínáte pozorovat každičký malinký detail, který by mohl povzbudit nějakou z těch definicí na internetu.

 Kromě toho všeho samozřejmě zaměstnáváte hlavu vymýšlením věcí, kterými byste se mohli po čas nařízeného klidu zabavit a jak do té své ležící rutiny vložit něco aspoň trošičku produktivního. K tomu navíc pomalu zjišťujete, že asi vymizely všechny dobrý filmy a seriály, a že nemáte nic, na co by se dalo koukat. No, prostě klasická nemoc, jen v duchu koronadoby.

 Takže bych vám chtěla jenom říct, pokud něco takového zrovna zažíváte, věřte mi, nejste v tom sami.

 Xoxo Clara

Krásný dobrý den,
  srdečně vás tu vítám po mé menší pauze, kterou jsem si teď asi měsíc až dva dopřávala. A rovnou jsem si říkala, že když už tak trochu začínám od znova, možná by nebylo od věci změnit můj vydávací den z pátku na pondělí. A i když se mi možná vždy v pondělí nepodaří z jakéhokoli důvodu článek vydat, už mě to upřímně nijak netíží. Nejsem žádný, doslova žádný vlivný influencer. Jsem jen holka, co baví psaní a ráda se přes svůj blog zdokonaluje. A jeslti kvůli tomu ztratím pár z toho minima mích čtenářů, tak ať. Celebrita se ze mě stejně nikdy nestane, a upřímně si nejsem ani jistá, zda bych o to stála.
 Ale i přesto, že jsem tu právě napsala, že nejsem žádný influencer a vlastně o to ani nestojím, o hezké fotky na intagramu stojím celkem dost. A tím se dostávám k hlavním myšlence dnešního článku. Nedávno jsem se totiž znovu utvrdila v tom, že najít člověka, který by mi ochotně vyfotografoval každou blbost, co si vymyslím, je celkem těžké. Ještě horší to je ale tehdy, když nějakého toho člověka přemluvím, jenže ten vyvolený neoplývá talentem "upřímnosti". Tedy toho, aby mi řekl: Takhle nestůj, vypadáš jako pitomec. Učesej se trochu, máš vlasy jako rozára... Když se tedy kouknu na "hotový" výsledek, často mi z toho skoro vypadávají oči z důlků. Ne proto, jak by ta fotka byla krásná, spíš té časté hrůzy, kterou pak často neohrabaně vykřičím, chápejte jako vysvětlím,"fotografovi".
 Pokud máte někdo stejný problém, jistě víte, že po již několikátém rozhovoru v tomto duchu to toho dotyčného člověka přestane bavit, a vy se tak můžete nejen rozloučit s hezkými fotkami, dokonce i s těmi zdánlivě úděsnými.
 Upřímně asi všichni víme, jak to končí. Jsou jen dvě možnosti. Buď se pokusíme daného člověka přemluvit, aby nám udělal ještě aspoň jednu, která ětšinou vyjde a použijeme, nebo se vrhneme k photoshopu, vybereme si z vyfocených fotek tu nejmíň nepovedenou, upravíme světlo, kontrast, rozmazání a nakonec si uvědomíme, že ta fotka možná není až tak strašná.
 Protože upřímně, došla jsem k závěru, že dokonalé fotku prostě nemá nikdo. Vždy je to o hlu pohledu, někomu se to zdá v pohodě, někdo to zase bere jako nepovedenou fotku, a někdo to prostě neřeší z jednoho prostého důvodu. Fotky nejsou všechno, hlavní jsou ty vzpomínky, které si na daný den uděláte. Takže vás prosím, nedělejte si zbytečně hlavu kvůli zkažené fotce a užívejte každého momentu, dokud to jde.
 Upřímně, ráda bych vám sem dala nějaké zkažené pro pobavení, otázka je, zda jsem již všechno nesmazala. Každopádně, užijte si aspoň ty povedené 😀.

 Xoxo Clara